
Museli jsme úplně změnit naší taktiku. Nebylo na co čekat, museli jsme hrát takový hurá hokej, snažit se zápas zkorigovat a zdramatizovat.
Velmi dlouho jste prohrávali. Věřili jste v obrat?
Věříme vždy. Náš tým je psychicky silný, stačí si vzpomenout na obraty v loňské finálové sérii. Většinu času v loňském finále jsme také prohrávali, zápasy jsme obraceli až ve třetí třetině. Naštěstí jsme to tentokrát dotáhli už ve druhé třetině.
Nezatrnulo vám ale trochu při vzpomínce na první zápas v Liberci? Také jste prohrávali o dvě branky, snížili a hned zase inkasovali na dvoubrankový rozdíl…
Pokud budu mluvit za sebe, tak ne. Liberec a Pardubice mají úplně jiný tým. Pokud Pardubice doma ženou fanoušci, tak pak otevřou obranu a chybují. O tom jsme se přesvědčili ve středu. Podle mě má Liberec defenzívu mnohem propracovanější.
Myslíte si, že čtvrteční zápas bude také tak divoký?
Hlavně si myslím, že bude v zápase více emocí. Po týdenní pauze to bylo ve středu dvě třetiny takové poklidnější. Nešlo se tolik do osobních soubojů, moc se nevylučovalo. Byl to takový opatrný hokej. Naše prodloužení asi přililo kapku oleje do ohně a ve čtvrtek to bude už ostřejší.
Pardubice nebyly spokojeny s vaším vítězným gólem, myslely si, že Duba držel puk moc dlouho…
Přišlo mi, že to nedržel nijak dlouho. Byl jsem v tu chvíli na ledě, a to čas moc nevnímáte. I kdyby to bylo déle než tři sekundy, a to si nemyslím, tak stále měli dost času se vrátit…
Tohle finále bylo prezentována také jako souboj gólmanů. Ve středu však oba brankáři inkasovali takové nestandardní góly…
V takovýhle vypjatých zápasech kolikrát neskórujte z nějaké superšance, ale dáte nějaký šťastný gól. Ve středu bylo těch šťastných gólů i na můj vkus hodně. Třeba ten můj gól – to byl takový fotbalový volej. Petr Sýkora dal gól bekhendem. To jsou velmi nebezpečné střely, občas ani hráč neví kam puk vyletí. Důležité je, že šťastné góly platí stejně jako ty vypracované.
Jak budete v noci odpočívat?
Mám konečně na pokoji parťáka, vrátil se mi Martin Štrba. Martin byl od Vánoc zraněný a já jsem spal sám na pokoji… Spolu si popovídáme, zápas si probereme.
Takže pašujete na pokoj i vaší oblíbenou vodku?
(smích) Nene, to si teď nemůžeme dovolit. Rituálně jsme si přiťukli před a po zápase, to je všechno.
Tomáš Duba říkal, že místo prášků na spaní si dá jedno pivo. Co vy?
Dám si ho taky. Kvůli svalům bych to ale neměl pít hned po zápase, ideální čas je tak hodinu a půl po něm. K večeři si dám nějakou vodu, a před spaním si dám jedno nebo maximálně dvě pivka. Jsme profesionálové, víme co si můžeme dovolit.
Nespí někdo z vás na pokoji č. 433? František Ptáček má narozeniny…
Ještě jsme v hotelu nebyli, takže ani nevím, kolikapatrový hotel to je. Žádná oslava nebude, slavit jako fotbalisti nebudeme. (smích) Ani nevím, v kolik máme večerku, jsme však rozumní.