První třetinu jste vyhráli 1:0 gólem Jana Buchteleho, herně byl však výrazně lepší soupeř. Jakým kouzlem se vám podařilo Pardubice zaklít?
Zaplať pánbůh, že jsme ji vyhráli 1:0, měli jsme čtyři nebo pět vyloučených. To je mnoho, my jsme přitom neměli přesilovku žádnou. Tím pádem měli oni optický tlak. Dostávali se do vícero šancí. I když nás v početních výhodách motali, tak jsme je ubránili dobře. Co prošlo na bránu, to Rasťa pochytal – byl úžasný.
Byl během první pauzy trenér Jandač hodně hlasitý? Následující dvě třetiny totiž byly o poznání lepší…
Ne, nebyl vůbec hlasitý. Řekl, že se k našim faulům nechce vyjadřovat, protože je neviděl. Nemohl to hodnotit. Chtěl, abychom hráli pět na pět, a aby byly přesilovky na naší straně. To se nám od druhé třetiny dařilo plnit. Utekli jsme o dva góly, celou dobu jsme to drželi – zaslouženě jsme vyhráli, hurá!
Co po pauze měnilo poměry na ledové ploše?
Myslím si, že jsme hráli pořád stejně, rozdíl byl v tom, že jsme neměli tolik vyloučených. Pardubice sice byly ze začátku aktivnější, my jsme ale chodili často do čtyř. Soupeř se tak dostal do hry a mačkal nás. Když jsme vyrovnali hru a hráli v pěti proti pěti, tak jsme byli lepším mužstvem.
Do brány se vrátil Rastislav Staňa, jak velký podíl měl na výhře a jak mu může tento mač pomoci?
Podíl měl ten největší, nepustil gól. Když nedostanete gól, tak je jasný, že vyhrajete (smích). V závěru soupeř odvolal gólmana, vytvořil si tlak. Měli plno střel, Rasťa to ale vychytal a to, co nemohl, to povyrážel. Snažili jsme se mu co nejvíce pomoct a padali do střel, i to je důkaz týmové hry.
Ve třetí třetině předvedl Staňa fantastický zákrok, když famózně zachránil téměř jistý gól a dostal puk pryč z brankové čáry. Byl to za stavu 2:0 zlomový okamžik utkání?
Je možné, že by to soupeře postavilo na nohy, gól to ale naštěstí nebyl. Mohli jsme tak být klidní, že stále vedeme o dvě branky a hrát svoji hru. Chtěli jsme hrát dobře do obrany, což se nám, až na pár okýnek, podařilo. Občas jsme špatně vyhodnotili, jestli hrát s pukem, nebo ho vyhodit, zaplať pánbůh ale za nulu vzadu.
Perníkářům se ve třetí části dlouho nepovedlo zrealizovat závěrečný tlak, až v průběhu poslední minuty se při power-play dostali do varu. Došly domácím síly?
Dobře jsme bránili střední pásmo, oni tak museli puky nahazovat. Z vlastních zkušeností vím, že když musíte puky nahazovat a pak je dojíždět, tak to stojí strašně moc sil, v tom máte pravdu - vyznáte se! Čím víc hrajete s pukem, tím je to snazší.
V závěru na vás házeli domácí fanoušci perníky, trefil vás některý?
Naštěstí ne, některé spoluhráče ale trefily flašky s pitím. To se mi nelíbí – perníky, ty ať si klidně házejí, flašky ale ne.
PŘIJDE USMĚVAVÝ TOMÁŠ ROLINEK A PTÁ SE LUKÁŠE PECHA: „Lukáši, jak se vám hrálo s Tomášem Rolinkem, který hrál na stadionu, který velmi dobře zná?"
Bylo vidět, že byl nahecovanej, byl trochu nervózní, ruce se mu klepaly. Bylo to vidět na konci utkání, kdy nám mohl dát puk, trefil to ale mimo (smích).
Tradiční týmová oslava byla slyšet daleko za dveře kabiny, byla hlasitější než obvykle – je hlavním důvodem nula vzadu?
Do sezony jsme šli s tím, že sice ano, chceme hrát hezkej hokej, taky ale poctivě do obrany. Minulou sezonu jsme naopak hráli hodně do útoku, v play off se nám to ale vymstilo. I proto se snažíme více bránit. Máme velkou radost, že jsme neinkasovali, a splnili jsme tak cíle trenéra. Doufám aspoň, že se nebudeme muset koukat na video (smích). Sice tam nějaké závary byly, gól ale ne.
