Máte za sebou první dny v novém působišti. Jak se zatím cítíte? S jakou rolí vůbec vstupujete do nové štace? Pravděpodobně se od Vás očekává, že prodáte zkušenosti ze zahraničí...
Zatím se rozkoukávám. Každopádně vše je tak, jak má být. Nějaké zkušenosti ze zahraničí mám, takže se ode mě očekává, že je prodám. Mým úkolem bude být dobrou podporou Ríšovi Žemličkovi a přenést některé poznatky do tréninkových metod nebo tréninků na ledě. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se nám dařilo.

Příprava je již v plném proudu. Jedná se zatím pouze o fyzickou část přípravy, nebo už se nějak výrazně rýsuje složení týmu pro další ročník?
Mužstvo postupně sestavujeme. Bavíme se o tom každý den, mluvíme spolu o tom. Diskutujeme o jednotlivých lajnách a skládáme si v hlavách a na papíře útoky. Přemýšlíme nad tím, zda není potřeba někde posílit tým. Mužstvo ovšem svou kostru má, takže nepředpokládám nějaké velké posilování týmu.

Za vzestupem švédského hokeje stojí hokejová gymnázia

Pojďme trochu zabrousit do vaší minulosti. Ta je spjata se švédským hokejem, jelikož jste v roce 1994 do Skandinávie odešel a nakonec se vaše setrvání ve Švédsku protáhlo. Jak na toto angažmá vzpomínáte?
Určitě pozitivně. Ať už to vezmu po odborné stránce, nebo i po lidské. Stále mám ve Švédsku řadu přátel, hlavně z řad hokeje a s některými jsem stále v kontaktu. Celé se to seběhlo tak, že jsem studoval na FTVS trenérskou licenci A. Švédové byli tou dobou nejlepší v obraně, takže jsem do Skandinávie odešel na šestitýdenní stáž do jednoho klubu a také do Brynäsu.

Nakonec z toho byla i diplomová práce...
Přesně tak. Dělal jsem diplomovou práci na téma Švédský hokej a švédská obrana. Během těch šesti týdnů mi bylo nabídnuto, abych převzal místní juniory, kteří postoupili do nejvyšší soutěže. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem přeci jen kývl. Tým byl již před sezonou odepisovaný, mluvilo se o tom, že se neudrží, ale nakonec jsme soutěž zachránili. To mi nastartovalo kariéru ve Švédsku, která trvala osm let. Naposledy jsem působil v Rögle. Byla to výborná práce, skvělé zázemí a trochu rozdílný život. Rád na tuto zkušenost vzpomínám.

Na co jste kladl ve své diplomové práci největší důraz?
Mne hlavně zajímaly jejich herní systémy. Švédové hráli perfektně systémy 1-2-2 nebo 1-3-1. Hráli to doopravdy skvěle, byli v tom důslední. Nakonec od těchto obranných systémů odstoupili, když bylo zrušeno pravidlo o přihrávce přes dvě čáry. Mohu tedy říci, že jsem byl u přeměny švédského hokeje, kdy začali hrát více útočně. Praktikovali takový torpédo systém. Samozřejmě jsem nepsal pouze o systémech, zmiňoval jsem se o nich nejvíce, ale také o trénincích. Poté jsem se začal učit švédsky na žádost jednoho klubu. Začal jsem tedy chodit do školy, což mi velmi pomohlo. Čtyři pět let jsem mluvil jejich řečí a bylo to jednodušší. Mám příjemné vzpomínky.

Švédský hokej je u nás často dáván svým vývojem jako vzor. Co je důsledkem jeho vzestupu v posledních letech?
Přestali hrát striktně ty systémy, o kterých jsem hovořil. Podle mě mohou za dnešní stav švédského hokeje hokejová gymnázia, kde jsem také měl možnost trénovat a vyučovat. Dneska jsou ti hráči na gymnáziích vedeni nejenom po hokejové stránce, ale také po té životní, lidské.

Jak přesně?
Vzdělávají se ve výživě sportovce, sportovní hygieně a také se učí o systémech. Dovolím si dokonce tvrdit, že hráči, kteří z gymnázia vyjdou, mají znalosti našich trenérů licence B, což není vůbec špatné. Dalším důvodem je to, že se na dopoledním tréninku věnují herním činnostem jednotlivce. Následkem toho u dnešních Švédů neuvidíte rozdíl mezi obráncem a útočníkem. Švédové drží velice dobře kotouč a výborně se pohybují. Hlavně si navzájem neustále mění místa, strašně špatně se pak soupeřem obsazují v útočné třetině. Jsou výborní před brankou. Švédové udělali obrovský kus práce a vrací se jim to.

Příkladem by mohl být třeba Erik Karlsson, který září v NHL a svým ofenzivním stylem straší soupeře. Vidíte ve švédském hokeji nějaký podobný talent?
Teď už do švédského hokeje tolik nevidím, ale určitě je to možné. S mladými hokejisty tam pracují kvalitní trenéři a také hlavně samotní hráči mají svou kvalitu. Chtějí pracovat, protože vědí, že tělo je jednou bude živit a budou vydělávat obrovské peníze, když sloučí píli a dřinu. Podle mne bude švédský hokej i nadále produkovat podobné hráče.

O Švédsku je všeobecně známo, že svým systémem patří k nejvyspělejším zemím světa. Jak se vám tam žilo?
Když jsem tam přišel, uměl jsem pouze špatně anglicky, tudíž jsem se tři roky učil po nocích angličtinu. Jakmile jsem se potom naučil i švédsky, tak to bylo lepší. Stejně jsem ve Švédsku moc známých neměl. Oni jsou zezačátku trochu odtažití a chladnější. Bylo to úplně stejné jako v hokeji. Švédštinou jsem si nadělal řadu přátel, mohu mluvit pouze pozitivně, ať už o přírodě nebo životních podmínkách. Švédové jsou obrovský spjatí s přírodou a ekologií. Rád bych se tam ještě někdy podíval.

Atmosféra všech zápasů Spengler Cupu je ohromující

Významnou trenérskou stopu jste zanechal ve Znojmě. Jaké vzpomínky ve vás budí angažmá na jihu Moravy?
Ve Znojmě byla výborná spolupráce s Milošem Hořavou a majitelem klubu Jardou Vlasákem. Sice jsme pracovali ve skromnějších podmínkách, ale prostě se nám podařilo složit tým bojovníků. Neměli jsme tým plný hvězd, ale pro bronz jsme si došli týmově. Já si této medaile velmi vážím. Řadím znojemský bronz hodně vysoko.

Při Vašem angažmá u jihomoravského týmu jste potkal řadu hvězd. Několik hráčů z tehdejšího kádru působí aktuálně v Kometě Brno, která při posledním čtvrtfinále vyřadila Spartu. Vzpomenete si speciálně na někoho z nich?
Když jsem do týmu přišel první rok, tak bylo ve Znojmě našlapané mužstvo. Vinou výluky se v týmu objevil Patrik Eliáš, Martin Havlát, oba bratři Rachůnkové nebo také třeba Tomáš Vokoun v brance. Měli jsme tým hvězd, ale po výluce řada hráčů znovu odešla, což se dělo také v průběhu sezóny. Následně přišla éra Jiřího Dopity. Po třech letech jsem odešel a hned o dva roky později to pan Vlasák prodal. Z týmu si pamatuji například Radima Bičánka, Jirku Trvaje nebo Pavla Mojžíše, který vloni v Brně působil.

S Vaším jménem bude navždy spjatý titul s Pardubicemi ze sezony 2009/2010. V čem byla hlavní síla východočeského týmu?
Tým byl před sezonou hodně posílen a nakonec se to projevilo. Do Pardubic se vrátil Petr Sýkora, do branky se postavil Dominik Hašek. Dobře jsme trénovali, zranění se nám naštěstí vyhýbala a základní část jsme odehráli kvalitně. Poté přišlo play off, kdy jsme v úvodu prohráli první zápas s Tříncem, ale následně jsme se zvedli a vyhráli dvanáct zápasů v řadě. Na týmu bylo znát, že má kondici a sílu. Od toho Třince jsme se nastartovali, Dominik zavřel branku a Petr Sýkora chytil formu. Formu pak cítilo celé mužstvo, bylo to výborně načasované. Přišlo to v pravý čas a my jsme poté hráli opravdu kvalitně.

Do svého seznamu zkušeností jste si přidal také Rusko. Jak se vám spolupracovalo v klubu prezidenta Medveděva po boku Václava Sýkory? Petrohrad je známý svými ambicemi.
Předně bych chtěl říct, že Venca Sýkora je vynikající trenér i člověk, něco jsme spolu prožili a musím říct, že na všechno rád vzpomínám. Tehdy to bylo tak, že Venca nastoupil k mužstvu Petrohradu jako asistent kouče Zanatty. Ale protože vedení nebylo spokojeno s výsledky týmu, tak Zanattu odvolali. Vencovi v tu chvíli nabídli místo hlavního kouče, takže mě požádal, jestli bych k němu nešel dělat asistenta. Nastoupil jsem někdy v listopadu. Mohu říci, že KHL je výborná soutěž s kvalitními hráči. Petrohrad je bohatý a ambiciózní klub, akorát si trochu myslím, že nebylo dobře, když Medveděv do týmu dosazoval staré hvězdy.

Proč myslíte?
Ti hráči již měli nejlepší léta za sebou. Mužstvo skládal právě on, takže jsme s Václavem Sýkorou přišli k hotovému týmu, který byl složen Medveděvem. Bylo tam sedm hráčů nad 37 let a mnoho další nad 35 let, tudíž to nebylo moc vhodně složeno. Nakonec jsme se s tím dokázali vypořádat a propracovali jsme se ze šestého místa na druhou pozici. Vyřadili jsme Spartak Moskva a s Atalantem Mytišči jsme vedli již 3:1, ale poté jsme odešli fyzicky. Na druhou stranu jsem měl tu čest poznat řadu hvězdných hráčů převážně z Ruska. Byla to zajímavá zkušenost.

Petrohradu se podařilo získat Spengler Cup, což je pojem mezi hokejovými turnaji. Jak Vás zaujal tento vánoční turnaj v Davosu?
Na tento turnaj hrozně rád vzpomínám, ve finále jsme se střetli s Kanadou, kterou se nám podařilo porazit o jediný gól. Bylo to něco fantastického, ještě teď vzpomínám na výkony hráčů. Velmi to ocenil i samotným Medveděv, o kterém jsme mluvili. Na Spengler Cupu jde hlavně o tu atmosféru turnaje a při zápasech. Na každý zápas bylo vyprodáno. Těm lidem bylo v podstatě jedno, kdo hraje. Když hrál Davos, tak bylo trochu vidět, že mu fandí, ale jinak byl ten hokej spíše záminkou si dát trochu více do nosu, popít a spojit si to s hokejovým zážitkem. Lidé si ten turnaj doopravdy užili.

Pracovitější lidé než Číňané nikde nejsou

A co vaše čínské angažmá? Co vůbec může tato exotická zkušenost trenérovi dát?
Zkušenoti ani moc ne. Ze života jsem měl čas, abych si zašel na Velkou čínskou zeď a podobné věci, ale jinak jsem tam pracoval několik hodin denně. Když řeknu, že jsem byl v prosinci jako vyšťavený citrón po celé sezóně v Čechách, tak nepřeháním. Chtěli, abych pracoval, pracoval a pracoval. Dostal jsem na starosti obě národní mužstva, tudíž muže i ženy. Ke každému týmu jsem dostal čtyři asisteny a žilo se v takové menší olympijské vesnici podobné ruské báze. Bylo to doopravdy velké vytížení.

Jak se hokejisté z Číny učí?
Oni mají o motivaci postaráno. Byly to reprezentační výběry a hráči tam mají určité výhody, které normální lidé nemají. Každopádně jsou velmi učenliví a hlavně pracovití. Na světě jsem neviděl pracovitější lidi. Nezažil jsem to. Řeknete jim, ať udělají to, a oni to prostě udělají. Žádné diskuze. Hokejisté jsou pracovití, natrénování, ale samozřejmě systém, tvořivost nebo improvizace není zrovna jejich silná parketa.

Vzestup menších týmů se projevuje také na světovém šampionátu. Jak to vidíte Vy? Může se například v nejbližších deseti letech stát, že například Lotyši budou Čechům naprosto rovnocenným soupeřem?
Třeba se to někomu povede, ale ten rozdíl je příliš veliký. Nevěřím tomu. Obzvlášť dnes je to o penězích a já vůbec netuším, jakou mají Lotyši základnu, jestli je někdo ochotný to zainvestovat. Stále je tam ovšem obrovský rozdíl. V nejbližších letech se možná přiblíží, ale určitě nikoho nepřeskočí.

Sledujete bedlivě výkony českého týmu?
Snažím se sledovat celé mistrovství. Když zrovna nemáme tréninky, tak vidím denně několik zápasů a snažím se sledovat všechny týmy. Našim klukům se povedlo čtvrtfinále a jejich postup mi udělal radost, je to velký úspěch, jen tak dál.