Kdy a kde jsi stál poprvé na bruslích?
Když jsem byl malý, tak jsem hokej hodně sledoval. Na brusle jsem se ale odhodlal až asi v šesti letech, konkrétně to bylo v Pardubicích.

Pocházíš z hokejové rodiny?
Úplně ne. Moji rodiče byli vždycky spíš nakolněni fotbalu, ale můj strejda dřív hrál hokej. Ne nijak profesionálně, ale myslím, že hrál nějakou krajskou ligu.

Dělal jsi kromě hokeje ještě nějaký další sport?
Když jsem byl menší, tak jsem hrál fotbal. Ten jsem hrál asi do deseti let, než jsem se definitivně rozhodl pro hokej.

Proč hokej zvítězil?
K fotbalu jsem postupně ztrácel lásku. Hokej mě lákal už dlouho a zůstal pro mě na prvním místě.

Hrál jsi i na jiných postech kromě brankářského?
Už od začátku mě to táhlo do branky, takže jsem skočil rovnou tam. (usmívá se)

Ke komu jsi v průběhu let vzhlížel, nebo stále vzhlížíš?
Před pár lety v Pardubicích chytal gólman Brandon Maxwell, který se mi moc líbil. Dalo by se říct, že mě vlastně přitáhl k hokeji a ke gólmanství.

Přes které kluby vedla tvoje cesta k nám na Spartu?
Jsem odchovancem Pardubic. Až v půlce této sezony jsem poprvé změnil tým a přestoupil sem na Spartu.

Který trenér ti v dosavadní kariéře nejvíc pomohl?
Nejvíc mě posunul asi pan trenér Altrichter z Říčan. Dojížděl jsem za ním z Pardubic a dalo by se říct, že mě naučil vše, co umím.

Kde se v brance cítíš nejsilnější a kde naopak vidíš prostor pro zlepšení?
Řekl bych, že jsem hodně silný u tyček. Zlepšovat se dá samozřejmě všechno, ale na to mám, myslím, ještě dostatek času.

Co považuješ za svůj dosud největší úspěch?
Jednoznačně nedávnou Olympiádu dětí a mládeže, kde se nám podařilo získat stříbro.

Jaký je tvůj hokejový cíl?
Aktuálně se soustředím na to, že bychom chtěli dojít v playoff dorostenecké extraligy co nejdál. A do budoucna, jako každý gólman bych si jednou chtěl zachytat v NHL.

FOTO: Ondřej Postl, Martin Voltr