1923–1933: nenávist se Slavií, pád a první cizinec
Náš výroční seriál Sparťanské kalendárium se přesouvá do třetí dekády existence Sparty. Následky první světové války náš klub ustál, ačkoliv společně s celým československým hokejem čelil náročné zkoušce. V meziválečném období se rivalita se Slavií proměnila v nenávist, Sparta musela čelit odlivu nejlepších hráčů do LTC Praha a po sestupu se vrátila na vrchol i díky první zahraniční posile v historii klubu.
1923: Konec přátelské dohody Sparty a Slavie
Na začátek se musíme vrátit sto let zpátky – do prosince 1923. Československý
hokej se potýká s hádkami a třenicemi jednotlivých klubů, zejména Sparty a
Slavie, jejichž odvěká rivalita přetéká v nenávist mezi oběma kluby. O vyvrcholení
sporu psalo 1. prosince 1923 také Rudé právo, v jehož textu mimo jiné stálo:
„Jest pravda, že tato dohoda měla cenu jen na v obchodních záležitostech klubů. Na papíře byly spojenci, ve skutečnosti trval boj dále.“
Svaz tehdy sdružoval 58 klubů, lednímu hokeji se však věnovalo pouze třináct z nich
včetně Sparty. Kluby kanadského hokeje však nechtěly být utlačovány
rozšířenějším bandy hokejem, proto ve druhé polovině prosince vytvořily novou
Československou asociaci kanadského hokeje.
Vedení asociace se tehdy ujal Karel Hartmann, nový místopředseda
Sparty a stále aktivní vynikající hokejista, který byl už o rok dříve jako
první český zástupce zvolen místopředsedou Mezinárodní hokejové federace.
Sparta dělala radost svým fanouškům nejen doma, ale i v zahraničí. Jména jako Káďa Pešek, Peka, Koželuh, Maleček, Hamáček, Jelínek anebo zmíněný Hartmann se dobře prezentovala i v Davosu, kde Sparta na turnaji v roce 1924 obsadila třetí místo za Oxford University a London Lions. Hokej byl ale zcela jiný, než ho známe dnes.
1923-1927: Hvězdy československého hokeje
Odehrát 52 zápasů základní části? S takovým nápadem byste zřejmě
skončili v některém z pražských blázinců. Vezměte v potaz, že se
hrálo venku a počasí v Československu se od současného příliš nelišilo, zima byla větší, ale na zachování ledu na Vltavě a vodních plochách jste potřebovali silný mráz. Zápasy
se sice hrály na třikrát dvacet minut jako dnes, jenže měly značně pozměněná
pravidla. Hráč mohl převzít puk jen tehdy, stál-li mezi pukem a vlastní
brankou. Přihrávat se mohlo jen do strany nebo dozadu.
Na mrštné zákroky Jiřího Holečka, Petra Břízy nebo Jakuba Kováře
zapomeňte. Tehdejší brankáři si nesměli sednout, lehnout nebo kleknout! A běda,
jak by navíc chtěli puk chytit nebo hodit, povoleno bylo jen odrážení. Pro legendárního
brankáře Jana Peku to však nebylo nic oproti zajetí na srbské frontě v první
světové válce, ze které se ve zdraví vrátil..
Uznávaný reprezentační gólman společně s dalšími sparťany dělal
čest Spartě i celému československému hokeji. Člen Klubu legend
KAREL KOŽELUH
pro změnu na mistrovství Evropy 1925 svým jediným gólem proti Švýcarsku rozhodl
o evropském titulu. O rok později začal být bandy hokej na ústupu, přesto
musela Sparta i s řadou hvězd jezdit převážně do zahraničí. Ve Vídni uhrála
bezbrankovou remízu, doma porazila Vyšehrad a dvakrát prohrála v Berlíně,
kde na rozdíl od Čech nebyl jen přírodní led, nýbrž umělá ledová plocha.
1927: Vzestup rivala díky přeběhlíkům
Jaro 1927 však zatřáslo celou Spartou a stalo se jednou z černých
kapitol naší historie. Na výsluní začalo vystupovat LTC Praha s mocným mecenášem
Josefem Cittou. Byl to právě on, kdo 19. března využil nespokojených
sparťanských hvězd v čele s členem Klubu legend
JOSEFEM MALEČKEM, které na Josefské zábavě v nové
oddílové klubovně zlanařil do svého klubu.
Sparta tak přišla nejen o Josefa Malečka, ale třeba také o zmíněného Jana Peku, Jiřího Tožičku anebo Jaroslava Pušbauera. Zejména první
jmenovaný opouštěl Spartu s těžkým srdcem, ale svůj přestup odůvodnil nedostatečným
zájmem vedení o budování klubu a začlenění mladých hráčů. Nutno uznat, že měl částečně
pravdu. Náš klub přestal se starším kádrem a bez výrazných opor stíhat, proto
nakonec na šest let poprvé vypadl z elitní československé společnosti.
1932: Nový domov a první legionář ve Spartě
Zajímavé bylo, že počet klubů od zlatého turnaje v roce 1925
narostl téměř dvojnásobně, jenže počet hokejistů neodpovídal. Svaz tak zavedl
povinnou registraci hráčů, kteří mohli zasáhnout do utkání, tudíž spatřily
světlo světa první „registračky“. Světlejší zítřky přišly po zlatém maďarském
šampionátu v roce 1929, kdy přišel příslib stavby zimního stadionu s první
umělou ledovou plochou v Československu.
Nepřízeň počasí do té doby dovolovala jen pár zápasů a krátké
turnaje, jako třeba mistrovství Svazu v roce 1930, které ovládlo suverénní
LTC. Sparta hrála sporadicky, převážně přátelské zápasy s dalšími týmy mimo elitu.
Stavba Štvanice se navíc potýkala s problémy, proto se ještě o rok později
hrála nově vzniklá Československá liga kanadského hokeje na nekrytých ledech. Už
tehdy se však zápasy hrály za dohledu Sboru soudců, v podstatě předchůdcům
dnešní komise rozhodčích.
Štvanice byla slavnostně otevřena v roce 1932, čímž se
stala azylem většiny pražských klubů včetně Sparty, která se vracela zpátky mezi
nejlepší. Nový tým kolem bratrů Jirotkových, Hurycha, či Koška vytáhl náš klub
mezi elitu už následující rok. V mužstvu hrál také kanadský hokejista
Gordon MacKenzie, který studoval medicínu na univerzitě v Manitobě a v rámci
studia se přesunul do Prahy.
Rodák z Winnipegu se tak stal historicky prvním cizincem v našem klubu, navíc coby světový šampion z roku 1931 byl také prvním
mistrem světa ve sparťanském dresu. Výraznější kariéru však neudělal, stal se
doktorem, ale u hokeje zůstal. Účastník druhé světové války se při osvobození vrátil do Československa, načež následně chvilku působil ve Slovanu Bratislava a fandil
na dálku svému bratrovi Billymu – držiteli více než dvou stovek startů v NHL
a vítězi Stanley Cupu s Chicagem v roce 1938.
V období první světové války měl český hokej asi 25 mužstev,
která však měla k dispozici sotva desítku hřišť upravených pro hru – přírodních,
otevřených a nekrytých. K popularitě kanadského hokeje přispěl titul
mistrů Evropy z roku 2014, radost však nedlouho poté přerušil začátek
prvního velkého válečného konfliktu.
„Hockeyový sport v našem klubu však přes velmi nepříznivé
poměry udržován díky obětavosti a osobní přičinlivosti nikde nejmenovaných
jednotlivců, ba začal i vzkvétati a získávati mezi diváky, neboť Spartě
podařilo se sestaviti mužstvo pozemního hokeje, který kdy v Čechách hrálo,“
stojí v kronice.
Mužstvo tehdy tvořily opravdové sportovní legendy. Člen Klubu
legend
KAREL KOŽELUH byl výborným tenistou, obojživelník Karel Káďa Pešek anebo
Vlasta Burian jsou spojeni spíše s naší fotbalovou sestrou. První jmenovaný byl už
tehdy skvělým záložníkem, ale skvěle si vedl i na ledě. Český reprezentant získal
kromě evropského titulu také bronz na olympiádě v Antverpách v roce 1920,
o tři roky později už byl dvojnásobným mistrem Evropy a měl kompletní sbírku
medailí.
1915-1920: První tituly, ženský tým a odřeknutí rivala
Zmínka o únoru 1915 je jako první napsaná zlatým písmem, jelikož
sestava Holner – Faltýn, K. Koželuh – Káďa, Novák, Reissenzahn a Šraml získala titul
přeborníka Prahy v bandy hokeji a také první titul mistra Čech v kanadském
hokeji. O měsíc později pak vznikl vůbec
první ženský hokejový tým Sparty,
který však po půlroce zanikl pro nedostatek soupeřek
Triumf jsme v dalším roce zopakovali, a to před velmi slušnou návštěvou. Do utkání se Slavií jsme po předchozích výsledcích šli s velkým náskokem, přičemž drtivá porážka a pád na druhé místo by byl velkou senzací. I přesto zanechalo utkání dojem: „Včerejší dokončení turnaje (…) přineslo tak četnou návštěvu, jakou jsme dosud ve válečných dobách neviděli. Opět osvědčuje se stará zkušenost, že start dvou rivalů Sparty a Slavie má tu největší přitažlivost pro celou českou sportovní veřejnost,“ stálo v tehdejším tisku.
Vysoké výsledky a dominance Sparty nebyly překvapením, protože
naši hráči byli špičkou Čech a zároveň oporami reprezentace. V lednu 1917 naše
mužstvo navrhlo utkání ve prospěch Červeného kříž, fanoušci Sparty se však utkání
nedočkali a vyslechli si odůvodnění v Právu Lidu:
„Dotázali jsme se a bylo nám řečeno, že
zápas nebylo možno sehráti, ježto Slavia v poslední chvíli odřekla.“
Československý hokej se ve svých počátcích nepotýkal jen s následky
první světové války, ale také s počasím. „
Včera měl býti sehrán hockeyový
zápas Sparty s Českou Sportovní společností na Vendělínce, leč opět náhlý
obrat počasí, který u nás zvláštní shodou okolností již třikráte připadl na
neděli, rozmočil ledovou vrstvu tak, že veškerý pokus o hru naprosto ztroskotal.
Zápasy tedy nemohl býti sehrán a odkládá se na na příznivější dobu – bude-li
letos vůbec nějaké,“
stálo 14. února 2018 v Právu Lidu.
1920-1923: Masarykův pohár pro Spartu!
Sparta nadále vládla českému hokeji, když sestava ve složení:
Hartman, Hamáček, Reisenzahn, Koželuh, Lorenc, Káďa, Peka, Malý, Landa,
Byšický, Doucha a Tittl drtila jednoho soupeře za druhým a většina hráčů
tvořila osu bronzového československého týmu na olympiádě v Antverpách v roce
1920.
O rok později jsme ani jednou neprohráli a reprezentace ovládla mistrovství
Evropy ve Svatém Mořici. Zásadní změna kanadského hokeje přišla o rok později,
kdy se přestalo hrát bez záložníka, tedy jen se šesti hráči. O dva roky později
– v únoru 1923 – jsme ve vypjaté bitvě zdolali Slavii 3:1, díky čemuž jsme
získali stříbrný pohár, který Československému hokejovému svazu věnoval
prezident
Tomáš Garrigue Masaryk
.
Věřme, že úspěchy našich zakladatelů a předchůdců dokážeme o sto let později v playoff
zopakovat a vrátit Spartu tam, kam patří – na ligový vrchol!
V nejkratší sparťanské dekádě se zpočátku vrátíme do přelomu 19. a 20. století, kdy si hokej získával svou popularitu. Tehdejší podoba se však výrazně lišila. Oblíbený bandy hokej se hrál s jinými holemi, hráči proháněli kulatý míček a na hřišti jich bylo v jednom mužstvu až jedenáct. Bandy hokej si získával čím dál větší popularitu, která vedla k založení nového klubu.
V neděli 6. prosince 1903 oficiálně vznikl A. C. Sparta, který společně s dalšími rozšířil seznam pražských klubů, jenž zápasily na zamrzlé Vltavě. V mužstvech však nebyli zarytí hokejisté, nýbrž jiní sportovci, zejména z řad tenistů. Svěřenci rychlobruslaře Jaroslava Petráka tím položili základy naší Sparty, která si už od počátku získávala respekt doma i v zahraničí.
1907: První triumf a statečná Sparta!
Už tři roky po svém založení dosáhli sparťané prvního úspěchu na čtvrtém ročníku turnaje časopisu Sport a Hry. Tradiční turnaj, leč vrtkavostí počasí nejistý, se odehrál v závěru roku podobně jako Spengler Cup. Už tehdy byly kvality sparťanů známé, definitivní respekt soupeřů si však získali už v prvním dni turnaje, kdy rozstříleli Akademický Sportovní Klub jednoznačně 32:0.
Ohlas a uznání zesílilo zejména ve druhém duelu proti I. ČLTK. Náš tým v polovině utkání ztrácel tři branky a herně zaostával, jenže ve druhé půli předvedl raketový vzestup a dokázal vybojovat cennou remízu 7:7! Že se Sparta nikdy nevzdává nejsou jen prázdné fráze, nýbrž základní princip našeho klubu, který naši předchůdci ctili od samého počátku.
„Už není každodenním zjevem, musí-li a dovede-li mužstvo učiniti nerozhodným zápas už skoro prohraný. Sparta dokázala, že má jednu úctyhodnou vlastnost, kterou snad právě proto, že ji má míti každý sportovec, každé mužstvo, tak zřídne nacházíme – totiž srdce a nezdolnou energii,“ stálo v předposledním vydání Sportu a Her.
V dalších dnech sparťané zdolali LTC jednoznačně 8:2, čímž si zajistili finálový duel proti favorizované Slavii. Jedno z prvních pražských derby přivábilo na Vltavu až 1200 diváků, kteří v relativně teplém počasí nad nulou sledovali vyrovnaný duel. Ačkoliv jsme začali lépe, poločas skončil po jednom gólu na obou stranách smírně a červenobílí začali druhý poločas lépe.
Ač vedli už o dvě branky, Sparta se nevzdala a dokázala otočit vývoj zápasu! I díky hattricku Malého nakonec brala na Nový rok vítězství 5:4 a první cennou trofej pro náš klub. „Mužstvo Sparty děkuje za své vítězství své statečnosti, houževnatosti a nikdy neochabující energii,“ píše 3. ledna 1907 týdeník Sport a Hry, jenž pro zajímavost vycházel každou středu a vyšel na 10 haléřů.
1909: Čechy oslnil hokej kanadský
Zlom v českém hokeji však nastavil až o necelé dva roky později. Bandy hokejisté si totiž zamilovali hokej kanadský, téměř v podobě, v jaké ho známe dnes. V listopadu 1908, rok po založení IIHF, oficiálně vznikl Český svaz Hockeyový (doslovný přepis, pozn. autora).
O tři měsíce později už sedmičlenný výběr odletěl na mezinárodní turnaj v Chamonix, kde i přes čtyři porážky zanechal pozitivní stopu. Čeští hokejoví mušketýři se v roce 1911 stali na svém prvním turnaji oficiálními mistry Evropy, načež titul obhajovali na domácím turnaji v Praze o rok později. Kvůli německému protestu proti neregulérnímu kluzišti a neoprávněnému startu mužstva Rakouska však byly výsledky anulovány, tudíž Češi o celkové vítězství přišli.
Kanadský hokej si tak získává srdce sportovců i fanoušků v Čechách, jenže jeho růst přibrzdí následující černé období první světové války.