2. 10. 2023 Daniel Ryl

1923–1933: nenávist se Slavií, pád a první cizinec

Náš výroční seriál Sparťanské kalendárium se přesouvá do třetí dekády existence Sparty. Následky první světové války náš klub ustál, ačkoliv společně s celým československým hokejem čelil náročné zkoušce. V meziválečném období se rivalita se Slavií proměnila v nenávist, Sparta musela čelit odlivu nejlepších hráčů do LTC Praha a po sestupu se vrátila na vrchol i díky první zahraniční posile v historii klubu.

1923: Konec přátelské dohody Sparty a Slavie

Na začátek se musíme vrátit sto let zpátky – do prosince 1923. Československý hokej se potýká s hádkami a třenicemi jednotlivých klubů, zejména Sparty a Slavie, jejichž odvěká rivalita přetéká v nenávist mezi oběma kluby. O vyvrcholení sporu psalo 1. prosince 1923 také Rudé právo, v jehož textu mimo jiné stálo: „Jest pravda, že tato dohoda měla cenu jen na v obchodních záležitostech klubů. Na papíře byly spojenci, ve skutečnosti trval boj dále.“

Svaz tehdy sdružoval 58 klubů, lednímu hokeji se však věnovalo pouze třináct z nich včetně Sparty. Kluby kanadského hokeje však nechtěly být utlačovány rozšířenějším bandy hokejem, proto ve druhé polovině prosince vytvořily novou Československou asociaci kanadského hokeje.

Vedení asociace se tehdy ujal Karel Hartmann, nový místopředseda Sparty a stále aktivní vynikající hokejista, který byl už o rok dříve jako první český zástupce zvolen místopředsedou Mezinárodní hokejové federace.

Sparta dělala radost svým fanouškům nejen doma, ale i v zahraničí. Jména jako Káďa Pešek, Peka, Koželuh, Maleček, Hamáček, Jelínek anebo zmíněný Hartmann se dobře prezentovala i v Davosu, kde Sparta na turnaji v roce 1924 obsadila třetí místo za Oxford University a London Lions. Hokej byl ale zcela jiný, než ho známe dnes.

1923-1927: Hvězdy československého hokeje

Odehrát 52 zápasů základní části? S takovým nápadem byste zřejmě skončili v některém z pražských blázinců. Vezměte v potaz, že se hrálo venku a počasí v Československu se od současného příliš nelišilo, zima byla větší, ale na zachování ledu na Vltavě a vodních plochách jste potřebovali silný mráz. Zápasy se sice hrály na třikrát dvacet minut jako dnes, jenže měly značně pozměněná pravidla. Hráč mohl převzít puk jen tehdy, stál-li mezi pukem a vlastní brankou. Přihrávat se mohlo jen do strany nebo dozadu.

Na mrštné zákroky Jiřího Holečka, Petra Břízy nebo Jakuba Kováře zapomeňte. Tehdejší brankáři si nesměli sednout, lehnout nebo kleknout! A běda, jak by navíc chtěli puk chytit nebo hodit, povoleno bylo jen odrážení. Pro legendárního brankáře Jana Peku to však nebylo nic oproti zajetí na srbské frontě v první světové válce, ze které se ve zdraví vrátil..

Uznávaný reprezentační gólman společně s dalšími sparťany dělal čest Spartě i celému československému hokeji. Člen Klubu legend KAREL KOŽELUH pro změnu na mistrovství Evropy 1925 svým jediným gólem proti Švýcarsku rozhodl o evropském titulu. O rok později začal být bandy hokej na ústupu, přesto musela Sparta i s řadou hvězd jezdit převážně do zahraničí. Ve Vídni uhrála bezbrankovou remízu, doma porazila Vyšehrad a dvakrát prohrála v Berlíně, kde na rozdíl od Čech nebyl jen přírodní led, nýbrž umělá ledová plocha.

1927: Vzestup rivala díky přeběhlíkům

Jaro 1927 však zatřáslo celou Spartou a stalo se jednou z černých kapitol naší historie. Na výsluní začalo vystupovat LTC Praha s mocným mecenášem Josefem Cittou. Byl to právě on, kdo 19. března využil nespokojených sparťanských hvězd v čele s členem Klubu legend JOSEFEM MALEČKEM, které na Josefské zábavě v nové oddílové klubovně zlanařil do svého klubu.

Sparta tak přišla nejen o Josefa Malečka, ale třeba také o zmíněného Jana Peku, Jiřího Tožičku anebo Jaroslava Pušbauera. Zejména první jmenovaný opouštěl Spartu s těžkým srdcem, ale svůj přestup odůvodnil nedostatečným zájmem vedení o budování klubu a začlenění mladých hráčů. Nutno uznat, že měl částečně pravdu. Náš klub přestal se starším kádrem a bez výrazných opor stíhat, proto nakonec na šest let poprvé vypadl z elitní československé společnosti.

1932: Nový domov a první legionář ve Spartě

Zajímavé bylo, že počet klubů od zlatého turnaje v roce 1925 narostl téměř dvojnásobně, jenže počet hokejistů neodpovídal. Svaz tak zavedl povinnou registraci hráčů, kteří mohli zasáhnout do utkání, tudíž spatřily světlo světa první „registračky“. Světlejší zítřky přišly po zlatém maďarském šampionátu v roce 1929, kdy přišel příslib stavby zimního stadionu s první umělou ledovou plochou v Československu.

Nepřízeň počasí do té doby dovolovala jen pár zápasů a krátké turnaje, jako třeba mistrovství Svazu v roce 1930, které ovládlo suverénní LTC. Sparta hrála sporadicky, převážně přátelské zápasy s dalšími týmy mimo elitu. Stavba Štvanice se navíc potýkala s problémy, proto se ještě o rok později hrála nově vzniklá Československá liga kanadského hokeje na nekrytých ledech. Už tehdy se však zápasy hrály za dohledu Sboru soudců, v podstatě předchůdcům dnešní komise rozhodčích.

Štvanice byla slavnostně otevřena v roce 1932, čímž se stala azylem většiny pražských klubů včetně Sparty, která se vracela zpátky mezi nejlepší. Nový tým kolem bratrů Jirotkových, Hurycha, či Koška vytáhl náš klub mezi elitu už následující rok. V mužstvu hrál také kanadský hokejista Gordon MacKenzie, který studoval medicínu na univerzitě v Manitobě a v rámci studia se přesunul do Prahy.

Rodák z Winnipegu se tak stal historicky prvním cizincem v našem klubu, navíc coby světový šampion z roku 1931 byl také prvním mistrem světa ve sparťanském dresu. Výraznější kariéru však neudělal, stal se doktorem, ale u hokeje zůstal. Účastník druhé světové války se při osvobození vrátil do Československa, načež následně chvilku působil ve Slovanu Bratislava a fandil na dálku svému bratrovi Billymu – držiteli více než dvou stovek startů v NHL a vítězi Stanley Cupu s Chicagem v roce 1938.

1913-1923: VÁLKA, ŽENSKÁ SPARTA A PRVNÍ TRIUMF

1903-1913: POČÁTEK NEZDOLNÉ SPARTY

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Těžká šichta na Hané, Mora musí bodovat

Kousal: Takhle chceme hrát v play-off

Čtyřbodový Řepík: Chceme skončit první!

PCE - SPA 3:5 - Dynamo porážíme i počtvrté!