Kdybys měl ještě zpětně zhodnotit juniorskou sezonu, je bronz v konečném účtování úspěch?
Jako úspěch bych to úplně nebral, protože ve Spartě jsou vždycky titulové ambice. Chtěli jsme od začátku sezony dosáhnout na titul. Bronzové medaile si asi časem doceníme, ale prioritou byl titul.

V juniorce jsi sbíral bod na zápas, což bylo oproti minulému ročníku výrazné zlepšení. Jak ti sedla role střelce a jednoho z lídrů týmu?
Minulý rok byl v juniorce mým prvním. Ten skok z dorostu do juniorky je poměrně složitý. V loňské sezoně jsem se spíš oťukával a sbíral zkušenosti, což mi hodně pomohlo, protože už jsem věděl, jakým stylem se soutěž hraje. Některé situace jsem se naučil lépe řešit. Jsem proto rád, že mi to tam začalo padat, že jsem mohl přidat více gólů než sezonu předtím. Ale řekl bych, že jsem spíš tvůrcem hry než střelec. Pro každého hráče je dobré být alespoň jednou lídrem. Když člověk ví, že patří mezi týmové tahouny, tak má větší sebevědomí a víc chce týmu bodově pomoct.

Povedenými výkony sis vysloužil i nominaci na svou první reprezentační akci. Jaké to bylo poprvé si zahrát za národní tým?
Nominace pro mě byla obrovská čest a jsem moc vděčný, že jsem tu šanci zahrát si za nároďák dostal. Každý den, každý zápas, každý trénink jsem si na turnaji ve Švýcarsku užíval. Bylo to zase něco jiného než tady na Spartě. Hrál se jiný styl. Byla to pro mě nová zkušenost.

Při rozsáhlé marodce sis vysloužil i první šanci v áčku, kde ses dobrými výkony udržel po sedm zápasů. Jak sis zápasy, hlavně v domácím prostředí, užíval?
Zahrát si za áčko pro mě byla zatím asi největší zkušenost, kterou jsem v hokeji získal. Jsem rád, že jsem od trenérů dostal důvěru a šanci si za áčko zahrát. Prostředí v O2 areně bylo neuvěřitelné, hlavně v zápase s Pardubicemi, kde bylo vyprodáno. Každý zápas byl neuvěřitelný zážitek.

Pár zápasů jsi odehrál i v partnerských Litoměřicích, kde jsi přispěl k historickému tažení v playoff a také jsi vstřelil svůj první gól v dospělém hokeji. Jaké dojmy v tobě zanechala tato štace?
Za příležitost zahrát si v Litoměřicích playoff jsem také velmi vděčný. Jsem moc rád, že jsem mohl být součástí historického úspěchu. Každý den jsem si užíval o to spíš, že jsme to dotáhli takhle daleko, když se poprvé v historii získala medaile. Pro mě to je další nezapomenutelná vzpomínka.

Jak těžké bylo v průběhu roku kombinovat tři různé týmy?
Těžké to bylo hlavně z toho důvodu, že v každém týmu se hrál jiný styl a bylo potřeba si na to rychle zvykat, s čímž jsem naštěstí problém neměl. Co bych ale řekl, že pro mě bylo nejtěžší, tak když jsem byl v Litoměřicích, nemohl jsem každý den jezdit domů. Na druhou stranu to je pro mě dobrá zkušenost do života, protože jsem se musel v mnoha věcech osamostatnit.

Může pro tebe být smlouva další motivací a zároveň signálem, že s tebou Sparta v budoucnu počítá?
Jsem moc vděčný, že mi Sparta smlouvu nabídla, že má ve mě nějakou důvěru a věří v můj rozvoj. Je to pro mě povzbuzení, abych pracoval ještě víc, než jsem pracoval do teď a abych jim to nějakým způsobem splácel. Musím v celé práci pokračovat, abych se ve Spartě mohl ukázat třeba i za pár let.

Náročnou sezonu už máš za sebou, ještě před startem přípravy na novou tě ale čeká jedna velká životní zkouška. Jak těžký byl maturitní ročník v kombinaci s hokejem?
Co se týče školy, tak celý tenhle rok byl jeden z nejtěžších i vzhledem k tomu, že jsem dostal šanci hrát v áčku a potom ještě v Litoměřicích. Všechny seniorské kategorie už mají tréninky dopoledne, takže jsem do školy prakticky vůbec nechodil. Musel jsem všechno dodělávat a domlouvat si doklasifikování vždycky na jeden den, kdy jsem do školy mohl jít. Nebylo to vůbec jednoduché. Nakonec jsem to ale všechno zvládl a na maturitu se dostavím.