Podle zkušeného hráče rozhodly o vítězi třetího zápasu v sérii tři zásadní zlomové momenty. Jedním z nich byla neefektivní koncovka Zlína, který nedokázal v drtivém tlaku v úvodní třetině skórovat, ačkoli k tomu měli nepřeberné množství šancí. „Nedali víc než jeden gól. Nám naopak pomohl ten šťastný gól na 1:1. To byly dvě věci, které nám pomohly – hra na tři pětky a gól na 1:1. Když jsme prohrávali, museli jsme to víc otevřít a shodou okolností nám dneska tenhle hokej víc seděl,“ analyzoval vývoj střetnutí člen 2. útočné lajny.
Důležitá situace číslo dvě, vyrovnávací gól, přišla v polovině základní hrací doby a na jejím konci stál právě hráč s číslem 87 na zádech. Sám popsal situaci následovně: „Byla to improvizace. Já jsem napadal hráče, který odhazoval od sebe puk. Jen jsem v tu chvíli myslel, že to bude hrát za bránu, tak jsem risknul stranu, nedohrál jsem ho. On odpálil, bál se a nejdůležitější krok udělal Jirka (Vykoukal), že držel modrou a neustoupil. Mě to vyneslo před bránu, jenom jsem se tam natáhl hokejkou a tečoval to. Jak jsem říkal, tenhle šťastný gól nám pomohl.“
Svou brankou se pětatřicetiletý forvard podílel na splnění Sedláčkovy normy čtyř obdržených gólů v každém doposud hraném zápase play off. Sám ale tvrdí, že nezáleží ani tak na skóre, jako spíš na samotné výhře. „My moc neřešíme, jestli vyhrajeme 2:1 nebo 4:1. Je to hezké, ale člověk počítá to vítězství, a jestli by se nám zítra podařilo dát jeden gól a stačilo to, tak je to jedno. Mě přišel Sedláček dnes trochu víc nervózní. Je mladý, bylo vyprodáno a on pak měl některé nejisté zákroky, ale tím si musí projít každý. Já jsem chtěl co nejvíc střílet, jít do brány a pak se uvidí. Někdy to nejsou zrovna krásné akce, ale ty góly jsme dali. Pak jsme ve třetí třetině ze dvou přesilovek dali ještě dva góly, a to byl asi třetí nejdůležitější moment zápasu,“ zmínil poslední aspekt, který podle něj dovedl Spartu ke třetímu vítězství.
On sám se na zlínském ledě cítí dobře a na jeho výkonech to bylo vidět. Mimo vyrovnávací branky měl ještě několik slibných šancí. Ve dvou z nich se mu podařilo soupeřova gólmana dokonce překonat, ztlumený puk ale bohužel pro hosty za brankovou čáru neproklouzl. „Já už jsem kolikrát říkal, že mi nejvíc vyhovují rozměry hřiště, jako jsou tady, v Budějovicích nebo Třinci. Není to extrémně malé ani velké, hokej je zajímavější. Člověk těží akceleraci z prvních kroků, když se totiž v dnešní době někdo rozjede, tak jsou všichni zhruba na stejné úrovni. Mně se třeba dobře hraje, když někde vypadne puk a můžu vyrazit do brejku. Navíc, co si budeme povídat, když jsme venku, hrajeme taky třeba trochu jinak a člověk je víc na puku než doma, kdy najíždí do zabezpečené obrany,“ připomenul odlišnosti domácích a venkovních utkání.
Dokola omílaná a o to snad pravdivější fráze tvrdí, že poslední krok bývá nejtěžší. Petr Ton věří, že se může rozhodnout už ve čtvrtém zápase. „Zkusíme to. Dneska na nás v první třetině hodně vlítli, my jsme si hlídali disciplínu, ale z toho pohybu, tlaku a atmosféry jsme nějaké fauly udělali. Čtyři vyloučení za první třetinu je hodně a je to takový klíč a ponaučení do zítřka,“ uvedl na závěr.
