Nedělní zápas nepobral příliš hokejové krásy. Místo pohledných akcí byl k vidění spíš boj o každý kousek ledu. Sparta navíc od třicáté minuty prohrávala 0:2. „S Kladnem jsou to vždycky těžké zápasy. Oni se na nás hecnou a bojují. Nepadá v nich moc branek , ale nevzdávali jsme to, chtěli jsme to ubojovat. A hlavně jsme nechtěli dělat zbytečné fauly z blbosti, naopak jsme se pokoušeli o nějaké přesilovky a naštěstí se nám nakonec zadařilo,“ popisoval devatenáctiletý útočník zápas, který rozhodl dvacet vteřin před koncem Pech.
K obratu ale zavelel právě Dominik Simon, svou první letošní trefou. „Už loni jsem se za Spartu jednou trefil, ale až dneska to bylo před domácím publikem, takže pocity jsou super a radost fakt velká,“ spokojeně popisoval rozpoložení po zápase.
Dobře vědom si byl ale i toho, že ho premiérová branka bude něco stát. „Tak platit budu určitě, když je to první trefa v sezoně, tomu se prostě nevyhnu. Zatím netuším, co přesně mě čeká, ale myslím, že mě to buď bude stát nějaké peníze, nebo svačinku pro tým,“ poodhalil, jaké formy „plateb“ akceptuje kabina Sparty. Z pozice benjamínka týmu pak vyplývají i další úkoly: „Není jich naštěstí tolik, ale je pravda, že puky nosím opravdu často. Ale vím, že jsem nejmladší a musím to respektovat.“
Dominik Simon patří k ofenzívním příslibům Sparty. V mládežnických kategoriích pravidelně patřil k nejproduktivnějším hráčům. Loni nastoupil v juniorce k 11 zápasům a nasbíral v nich 17 bodů, v Litoměřicích zvládl posbírat v pětadvaceti utkáních 19 bodů, jen ve Spartě zatím střelecké žně nezažívá. Loni si připsal dva kanadské body a letos pro něj byla branka proti Kladnu vůbec prvním bodem.
„Nevím, čím to je, že to tam zatím tolik nepadá,“ krčil rameny po utkání, „ale věřím tomu, že se to zlomí. Nemyslím si, že by to bylo tím, že jsou fyzické nároky na extraligu někde jinde, v tom problém určitě není, fyzicky jsem připravený dobře. Je to spíš o tom využívat šance, pálit, jak to jen jde a já zatím moc nestřílím,“ hledal důvody, proč to zatím střelecky příliš nejde.
V neděli se mu ale zadařilo i jako střelci, stal se nejlepším hráčem v dresu Sparty a vysloužil si skandování z tribun. „Potěšilo mě to hodně,“ říkal po zápase a přiznal, že už si zvykl na velkou diváckou kulisu, která je natolik odlišná od mládežnických kategorií. „Když tu před zápasem stojím a čekám, až vyjedeme na led, nervózní už nejsem. Odnervoval jsem si to loni, letos už je to úplně v pohodě.“
