V pořadí šestý venkovní zápas v řadě vyzněl pro náš tým, který se tak vrací domů se čtvrtou výhrou v řadě a v dobrém rozpoložení. Utkání ve Vítkovicích má za sebou také autor našeho vyrovnávacího gólu a odchovanec vítkovického hokeje ADAM POLÁŠEK, který tak byl nedílnou součástí cesty za dalším tříbodovým úspěchem. „Z naší strany výborný zápas od začátku až do konce,“ chválí svůj tým sparťanský vousáč v obraně.
Ještě ve druhé třetině jsme prohrávali o gól, nakonec vezeme výhru 5:1. Byl klíčovým momentem brzký vyrovnávací gól?
Nemyslím si, že by byl. V šatně jsme si řekli, že musíme mít dobrý vstup. Bylo to šedesát minut tvrdé dřiny. Myslím, že už od začátku zápasu jsme byli lepším týmem, hráli jsme s pukem na hokejkách. Naopak jsme jim zbytečně dávali hodně přesilovek, oni toho naštěstí nevyužili. Tím jsme se dostali do hry. Celkově jsme odehráli výborný zápas od začátku až do konce. Takhle musíme pokračovat i v dalších zápasech.
Vyrovnávací branka přišla hned po vítkovickém gólu. Jak moc vás to nakoplo?
To je důležitý moment asi pro každý tým. Jakmile se povede vyrovnat hned vzápětí, do dvou minut, každého to povzbudí. Nenechali jsme je naskočit na koně a vzali jsme si zpátky remízu. V tu chvíli byla výhoda na naší straně. Pak jsme hned dali další gól, takže se nám během pěti minut podařilo otočit.
Na mužstvu byla znát obrovská touha po vítězství, na ledě jste působili neúnavným dojmem. Dlouhá cesta vás nevyčerpala?
Morava je specifická v cestování. Už máme zkušenosti z Brna a ze Zlína, kde jsme hráli poslední zápas. V den zápasu s Vítkovicemi jsme vstávali v pět hodin ráno, abychom stihli vlak a mohli mít ještě dopolední trénink na ledě. Odpočinuli jsme si na hotelu, myslím, že nám to jen prospělo.
Osmkrát za sebou jsme na vítkovickém ledě prohráli. Neslyšel jsi od kluků nějaké vtipné narážky?
Něco tam bylo. (směje se) Jsem z Ostravy, takže jsem musel něco přihodit do kasy. Vyrůstal jsem tu, je to tu hezký, navíc tu mají velké hřiště. Někomu to sedí, druhému zase ne. Jsem rád, když přijedu sem a může to být pro kamarády, které tu mám, zpestření. Vždycky si to hrozně užívám. Hlavně jsem rád, že hned v prvním vzájemném zápase proti Vítkovicím jsme vyhráli a vezeme domů tři body.
V ochozech byl přítomen i tvůj bratr Radim, který je kondičním trenérem Vítkovic. Viděl jsi ho?
Samozřejmě. Na bráchu já hodně dávám jak na ledě, tak mimo něj. Hokej ho baví. Máme mezi sebou nějaké vtípky, něco jsme už spolu v mládí zažili.
Máme za sebou náročnou sérii šesti zápasů venku, z nichž vezeme čtyři výhry. Jsi s touto bilancí spokojený?
Měli jsme to takto nalosované, že budeme mít hodně výjezdů za sebou. Myslím si, že jsme to zvládli fakt slušně. Za chvíli se nám blíží konec první čtvrtiny, máme ještě před sebou hodně zápasů proti týmům, na které se musíme soustředit. Pak se to rozjede znovu. Budeme hrát opět s týmy z přední části tabulky. Bude to boj.
Na začátku sezony to byla divočina, nyní se hra zklidnila. Je už situace klidnější?
Museli jsme si sednout a něco si k tomu říct. Na startu nám to docela dost hořelo. Měli jsme tam některé chyby, na kterých bylo třeba zapracovat. Vždycky je na čem pracovat až do konce sezony. Postupně si to sedá. Je teprve začátek sezony, máme před sebou ještě pořádný kus práce.
Pro tebe speciální zápas jsi navíc okořenil prvním gólem po návratu ze zahraničí. Cítíš úlevu?
Ten gól hledám už od začátku letní přípravy, kdy jsme se všichni sešli. (směje se) Musel jsem si pro něj dojet čtyři sta kilometrů do Ostravy. Jsem rád, že už ho mám. Máme za sebou deset kol v základní části a já jsem se v tomhle pořád hledal. Teď to ze mě konečně spadlo. Doufám, že jsem tu smůlu prolomil a že to bude v příštích zápasech jenom lepší. Sice jsem si musel zajet do brankoviště, ale stálo to za to.
Jak si zatím pochvaluješ angažmá ve Spartě?
Moc, nemám důvod něco měnit. Máme to s klukama dobře rozjeté. Nesoustředím se na nic jiného než na naše zápasy. Hrát za Spartu mě prostě baví, nemám zapotřebí někam odcházet. Vůbec nad tím nepřemýšlím.
