Na ledě Sparty začal, v jejím dresu skončil

V dubnu 2019 tak oficiálně končí fantastická kariéra hokejisty, který začal s velkým hokejem tam, kde skončil - na Spartě. Petr Kumstát vstoupil do extraligového kolotoče v září 2000 na jejím ledě, kde pomohl Znojmu k vítězství 3:2 v prodloužení. Tehdy v utkání proti Jaroslavu Hlinkovi netušil, že o devatenáct let později ukončí aktivní kariéru ve sparťanském dresu jako jeho spoluhráč.

V roce 2003 se Petr Kumstát stěhoval z Moravy do Karlových Varů. V dresu Energie pak začala pohádková kapitola jeho kariéry - právě tehdy navíc vzniklo osudové spojení s Lukášem Pechem. Oba dva borci patřili k tahounům, když Petr Kumstát produkoval zejména góly a pravidelně patřil mezi nejlepší extraligové střelce. Vrchol kariéry pak přišel v roce 2009, kdy slavil historický titul. 

O čtyři roky později už společně se svým životním parťákem Lukášem Pechem přestupoval do Sparty, kde se i přes moravský původ a bývalé angažmá v Karlových Varech stal velkým srdcařem a oblíbencem fanoušků. Kredit získal nejen díky kanadským bodům, ale také díky své bojovnosti a obětavosti.

Kapitola ve Spartě? Klub hokejových střelců i železná série

Fanoušky i celý klub si nezískal jen svými schopnostmi na ledě, ale také svou skromností a upřímností. Ač jeho téměř dva metry budí respekt, při osobním kontaktu rozhodně není znát, že se jedná o borce, který odehrál téměř tisíc extraligových startů a nastřílel neuvěřitelných 290 gólů! Celkem 78 branek vsítil ve Spartě, v jejímž dresu vstoupil v roce 2015 do Klubu hokejových střelců deníku Sport po trefě do sítě Zlína. 

Velkohubá prohlášení po jubilejní 250. trefě? V žádném případě. "Byl to můj typický gól - z dorážky okolo brány," odpovídal tehdy skromně a s úsměvem vytáhlý útočník. Asi není třeba dodávat, kdo mu na důležitou branku nahrál - ano, byl to Lukáš Pech. I on po letech obdivuje kariéru svého vyššího parťáka, který se do extraligových statistik zapsal mezi lety 2013 a 2017.

Když na konci roku chyběl Spartě v utkání na ledě Olomouce, skončila jeho úctyhodná série 296 zápasů bez absence. Rodák z Prostějova tak udržel šestou nejdelší sérii a zařadil se mezi železné muže Sparty i celé extraligové historie. Ačkoliv si nevyzkoušel zahraniční angažmá a jeho reprezentační kariéra se smrskla "jen" na 31 zápasů Euro Hockey Tour či přáteláků, řadí se Petr Kumstát mezi výrazné postavy českého hokeje. 

Ve 329 extraligových zápasech za Spartu si kromě 78 gólů připsal také 90 asistencí. A týmových úspěchů neslavil málo, když ve sparťanském dresu získal extraligový bronz, zahrál si jedno finále a v sezoně 2016/2017 pomohl našemu klubu také do finále Champions Hockey League, kde sparťané padli až po velkém boji.

Osudový parťák Pech: Petrovy úspěchy už napodobí málokdo

Nikdo ho nezná lépe. Od roku 2003 byl útočník LUKÁŠ PECH výsadním centrem a nahrávačem Petra Kumstáta, se kterým strávil vydařenou kapitolu v Karlových Varech, korunovanou mistrovským titulem. V roce 2019 se jejich cesty definitivně rozdělí. "Dokázal toho strašně moc, se svou kariérou je určitě spokojený. Nejvíc ho ale mrzí, že nevyhrál titul se Spartou, to mrzí nás oba," přiznává pětatřicetiletý útočník, který už se po šestnácti letech se svým výrazně vyšším parťákem nepotká.

Končí legendární spojení, které se stalo velkým kamarádstvím. Jak budeš na životního spoluhráče Petra Kumstáta vzpomínat?
Jako člověka znám Petra velmi dobře. Je to strašně slušný a přemýšlivý kluk, který si všechno bere. Vždycky dlouze přemýšlí, než udělá rozhodnutí, ale hlavně je hrozně skromný. Dokázal toho strašně moc, několik let byl ve skvělé formě a vždycky se řadil mezi nejlepší střelce extraligy. Dokazuje to i 290 gólů, což je meta, na kterou už dneska asi žádný extraligový hráč nedosáhne. Dostat se do Klubu hokejových střelců, to už dokáže málokdo.

Bavili jste se o konci kariéry i společně?
Jeho postoje znám, ale pro nikoho není jednoduché o tom mluvit. Petr už asi nechtěl absolvovat tu dřinu, během kariéry se hrozně nadřel. On hokej miloval a miluje i teď. Moc dobře ví, že by ještě mohl hrát, ale už se asi vnitřně rozhodl, že chce být doma s manželkou a zažít něco nového. Bude mu 38 let, takže je vyzrálý hokejově i lidsky. Srovnal si priority a padlo rozhodnutí, které určitě probíral s manželkou, rodiči a ptal se samozřejmě i mě. Já jsem mu sice mohl něco říct, přesto to bylo pouze na něm. Nikdo ho nemohl přemlouvat.

Vybavíš si, kdy jste se viděli poprvé?
To bylo v roce 2003, kdy přišel ze Znojma do Karlových Varů. Když jsem si ho poprvé prohlížel, byl strašně hubeňoučký. Říkali jsme si, že dostane tělo a zlomí se, jak je vysoký. On ale nikdy nic nevynechal a nevypustil, všechno dělal naplno, a to mu vydrželo až do konce povedené kariéry.

Co si na Petrově hokejovém umění nejvíce obdivoval?
On byl strašně rychlý. Když jsem ho ze začátku poznal, vždycky mě udivovalo, jak byl hrozně rychlý a našlapoval z pravého křídla do levého, kam mu to dávali obránci do jízdy. Dříve beci tolik nevystupovali, jen couvali, takže tou svou rychlostí se dokázal prodrat do gólových šancí. To byla jeho doména, měl několik úniků za zápas. Velmi silný byl i před brankou, protože v době jeho největší slávy hrál s Janem Košťálem silový hokej. I díky nim jsme tehdy vyhráli titul. Petr byl kompaktní hokejista, který uměl dát gól, ale zároveň uměl i bránit a trenéři ho mohli využít na oslabení. Možná mu chybělo jen trošku štěstí, aby se dostal na mistrovství světa, nebo odešel někam do ciziny. Každý hráč má své kvality, on byl podle mě nedoceněný.

Neuškodilo mu i to, že je "až moc hodný"?
To si nemyslím. Rozhoduje spíše to, jestli jste ve správný čas na správném místě a máte štěstí. Nemyslím si, že byl horší, než ostatní hráči v jeho věku. Neměl jen to štěstí, navíc v nejlepších letech hráli kluci jako David Výborný, Jiří Dopita, Jarda Hlinka a další skvělí útočníci, takže do reprezentace byla těžší cesta, než třeba teď. On ale může být se svou kariérou spokojený, dokázal toho spoustu. Nejvíce ho asi mrzí, že nevyhrál titul i se Spartou. To mrzí nás oba.

Historek a zážitků máte určitě spoustu, ale pohádali jste se vůbec někdy?
Že bychom se pohádali do krve? To vůbec ne. Zažili jsme spolu spoustu legrace, byli jsme na jedné vlně a smáli jsme se všemu. Prožívali jsme každou situaci, každý gól i špatná období. Hrozně to pomůže, že máte parťáka, který vás vyslechne a pomůže vám. Já jsem s ním zažil spoustu historek a zápasů. Patřil k nejlepším, se kterými jsem kdy hrál. Nikdy na něj nezapomenu, protože pomohl pozvednout kariéru i mně. Pomohli jsme si navzájem, byla to super spolupráce. Je velká škoda, že jsme nevyhráli titul ve Spartě.

Petr si chce dát od hokeje pauzu, ale kdyby se k němu vracel, do jaké pozice by pasoval?
Dokážu si ho představit v jakékoliv pozici. On je i přímočarý člověk, který říká všechno na rovinu, takže by neměl problém s žádnou konfrontací ani kritikou. Nikoho by se nebál. Otázka je, co by chtěl dělat dál. Budu mu přát štěstí i v další životní etapě, ale mohl by dělat cokoliv. Mohl by dělat trenéra, ale otázka je, jestli by uměl zařvat, spíš by byl ten hodnější. (usmívá se) Myslím si, že názory na hokej má výborné, vnímá i nové trendy, jenže je otázka, co by ho bavilo - manažerování, nebo dělat třeba asistenta trenéra.  Za rok dva roky se může stát, že dostane chuť a bude se chtít vrátit. Když se tak stane, rádi ho tu uvidíme.

PETŘE, DĚKUJEME ZA VŠECHNO A PŘEJEME HODNĚ ŠTĚSTÍ!