Ještě ne, nebyl čas. Matěj se narodil v pondělí v ranních hodinách, já jsem byl dlouho v porodnici. Kvůli oteklému kolenu jsem nemohl trénovat, takže se mi to i docela hodilo. Až do večera jsem Matěje učil paci, paci, pacičky, ale zatím na to nezabíral. (smích) Hlavní je, že je malej zdráv.
Jak se hraje takhle po narození potomka?
Abych pravdu řekl, tak jsem to před zápasem ani klukům v kabině neříkal. Věděl to jen brácha a další tři kluci. Jinak jsem to nijak nepublikoval, chtěl jsem abychom se zaměřili na zápas, a ne na nějaké nepodstatné věci, jako kolik malý měří a váží. Se spoluhráči to oslavím až bude nějaká pauza, určitě si dáme nějakého panáka, aby byl Matěj zdravý.
Dlouho to vypadalo, že vám koleno nedovolí v dnešním utkání startovat…
To je pravda, vynechal jsem i dnešní rozbruslení. Byl jsem totiž na ultrazvuku, nebylo jasné, zda jsem si neutrhl nějaký sval či úpon. Měl jsem na koleni obrovský otok, dostal jsem ránu do blbého místa. Z ledu mě museli pomoci spoluhráči, a koleno mi pak i přes intenzivní ledování oteklo. Doktoři mi ale dali nějaké protizánětlivé masti a otok po čtyřiadvaceti minutách odstoupil. Koleno bolí, ale hrát se dalo. Fotbal bych však dnes nezvládl, klouzat s bruslí šlo. Dnes jsem jen doufal, že do stejného místa nedostanu zase ránu.
V minulém zápase jste “pokazili“ Tomášovi Dubovi čisté konto sedm minut před koncem, dnes to však už vyšlo. Jak to bylo náročné?
Bylo to podobné jak minule. Od stavu 3:0 na tom podle mě byli pardubičtí hokejisté psychicky dost mizerně. Takže se stačilo dobře soustředit na obranu, aby to Tomáš udržel. Minule se to nepovedlo, dnes už ano. Tomášovi nulu přeji, chytá výborně.
Obdrželi jste nejméně branek ze všech extraligových týmů. Co to pro vás znamená?
Ono je to asi dané tím, že jsme hráli hodně utkání doma. Tím ale nechci říct, že plánujeme někde venku dostat osm branek. (smích) Posledních pár utkání nám zkrátka sedlo.
Pardubice jsou v krizi, bylo to nějak vidět na ledě?
Ani bych moc neřekl. Dali jsme krásné góly po krásných akcích, zasadili jsme Pardubicím smrtící rány.
Kuriozitou zápasu bylo to, že jste měli jen tři vyloučené hráče. Je to náhoda, nebo vám trenéři říkali, ať si dáte na vyloučení pozor?
Trenéři nás na fauly upozorňují před každým zápasem. Někdy to vyjde, jindy ne. Dnes jsme bruslili lépe než pardubičtí hráči. Většina faulů totiž pramení z toho, že jste líný udělat krok a místo toho někoho zahákujete nebo podtrhnete.
Váš bratr Petr vstřelil v utkání dvě branky a spolu s Petrem Sýkorou je nejlepším kanonýrem ligy. Co říkáte na jeho střeleckou fazónu?
Je to super. Petr hraje skvěle, střílí branky, je to nás lídr. Když je potřeba tak podrží puk, hraje fantasticky. V Americe v posledních dvou letech se mu nedařilo, potkala ho zranění, měl málo icetimu. Bylo vidět, že ho hokej moc nebaví. Tady si ho však užívá, těší ho.
Jak si zvykáte na českou ligu? Po té korejské to musí být docela skok ne?
V Koreji se taky hraje s pukem, dvěma brankáři a deseti hráči, takže to tak velký rozdíl není. (smích) Největší rozdíl je asi v hokejové chytrosti. Rychlobruslařů jako je Petr Ton, jsme měli v týmu několik…
Takže budete doporučovat vedení Sparty nějakou rychlonohou posilu z Koreje?
On je problém, že by nedojeli s pukem k bráně. Oni by puk ztratili na červené čáře a z toho bychom se zbláznili. Toňák k bráně dojede a navíc dá branku. (smích)
V Koreji jste však odehrál mnohem menší porci zápasů než tady. Necítíte se unavený?
Ne, cítím se dobře. Po vyhraném zápase odbouráte únavu velmi rychle. Navíc jsme v létě dobře potrénovali.
