Jiří Hrdina: Při hymně jsem si vzpomněl na rok 1985

Jak jste si užil zápas před téměř vyprodanou halou?
Nikdy by mě nenapadlo, že skoro v šestašedesáti letech zažiju devět tisíc lidí ve Sportovní hale. Zahráli jsme si parádní zápas. Týmu jsem sice moc nepomohl, protože už jsme s Martinem Hostákem a Davidem Volkem starší, ale kluci to zvládli za nás. Myslím, že pro lidi to bylo parádní, že viděli spoustu skvělých jmen, skvělých hráčů z celé historie československého hokeje. Byla to famózní akce a moc jsem si to užil.

Byla to hodně velká nostalgie nebo jste si to nepřipouštěl?
Zamyslel jsem se hlavně při české hymně, kdy jsem si vzpomněl na rok 1985, když jsme tu získali titul mistrů světa a hráli tu hymnu po zápase, když jsme porazili Rusko a Kanadu a předávali nám zlaté medaile. To mě chytlo, ale pak už jsem se musel soustředit, že mi pořád někdo někam ujížděl. (usmívá se)

Bylo to pro vás hodně fyzicky náročné?
Těch střídání nebylo zase tolik, jelikož jsme měli dost hráčů. Až od druhé třetiny jsme začali točit pouze čtyři lajny, což bylo trochu náročnější, protože už jsme se dostávali do hry proti klukům, kteří byli i o pětadvacet let mladší. Ta fyzička a výbušná síla už v tomhle věku chybí (směje se), ale přesto jsem si to velice užil a jsem rád, že jsem tu mohl potkat spoustu kluků, se kterými jsem v minulosti hrál.

Hrál jste tradičně bez helmy, byl za tím nějaký záměr?
Tyhle zápasy hraju vždycky bez helmy. Jednak na mě pak dávají protihráči větší pozor, aby mi něco neudělali. Tyhle exhibiční zápasy nejsou o tom, aby mi někdo chodil do těla. Akorát musím dávat pozor, když kolem branky létají puky nebo hokejky. (usmívá se)

Stihli jste si s Jaromírem Jágrem něco říct? V devadesátých letech byste asi neřekli, že si spolu v roce 2023 zahrajete exhibici ve Sportovní hale?
Až teď na konci, ale doufám, že to ještě večer na pivu změníme. Určitě by mě to nenapadlo. Když jsem odcházel z Pittsburghu , tak jsem věděl, že má před sebou dlouhou a skvělou kariéru. To, že jsme se dneska na ledě potkali je fantazie.

Tomáš Netík: Sportovní hala je svatostánek

Jak byste ohodnotil výroční zápas?
Bylo příjemné se znovu podívat na zaplněné tribuny holešovické arény. Bylo to takové osvěžení a měli jsme z toho obrovský respekt, jelikož už jsme nějakou chvíli nehráli. Každopádně to by moc fajn, kluci hráli suprově a měli jsme také skvělého soupeře. Chtěli jsme vyhrát, což bohužel nevyšlo, ale doufám, že si to fanoušci užili tak jako my.

Fanoušků dorazilo přes devět tisíc a byli mezi nimi i vaši svěřenci z juniorky. Jak jste vnímal podporu?
Samozřejmě mě mile překvapilo, kolik jich dorazilo. Hrát před devíti tisíci lidmi bylo krásné. Při zápase jsem podporu tolik nevnímal. Měl jsem hodně práce sám se sebou. Přišla se podívat celá rodina a blízcí, tak jsem chtěl podat co nejlepší výkon. Vím že jsem klukům sháněl lístky, tak jsem rád, že dorazili a doufám, že jsem neudělal ostudu.

Nevyhráli jste, o to tady ale nešlo, je to tak?
Samozřejmě. V těchto exhibicích o to nikdy nejde. Doma za Spartu nikdy prohrát nechcete, takže to je taková kaňka na tom všem. Měli jsme ovšem velmi kvalitního soupeře, parádní hokejisty, bohužel jsme prohráli, ale to je druhotné. Hlavní je, že jsme si to užili.

Jak říkali ostatní kluci ze Sparty, je opravdu tato hala opravdu taková nostalgie?
Pro tu generaci starší než já a i tu moji je to svatostánek. Hrát tady je vlastně za odměnu. Před zápasem jsme si říkali s Hlínou (Jaroslavem Hlinkou), že takový pocit jako z této haly jsme nikde jinde a nikdy jindy neměli.