Spadl vám velký kámen ze srdce, když se vám po více než sedmdesáti minutách konečně povedlo dát Třinci branku a nakonec zápas dovést k vítěznému konci?
No určitě, hodně jsme si oddechli. Byl to důležitý gól a veledůležitý zápas. Myslím, že jsme si zasloužili po průběhu zápasu vyhrát. Zase tam sice byla trošku smůla, když jsme si dali dvě nešťastné vlastní branky. Ale nakonec to dobře dopadlo.
Ani při vašem vedení 2:0 se Oceláři nevzdali a dokázali vývoj zápasu otočit na 3:2, ale gól v power play poslal druhé čtvrtfinále do prodloužení…
Bylo to drama, ale věřil jsem tomu. Poté, co jsme dostali branku na 2:3, stále ještě zbývalo pět minut do konce třetí třetiny. Nějaké šance jsme si dokázali vytvářet po celý zápas, takže jsem věřil tomu, že nakonec dokážeme vyrovnat.
Vaše čtvrtá útočná formace s Bahenským na centru a Jánským na druhém křídle dokonce Třinecké několikrát pořádně zamkla v jejich obranném pásmu. Co z vaší hry na ně tak platilo?
My máme za úkol hrát víc fyzicky a ubírat soupeři síly, aby pak mohli hráči z prvních dvou tří techničtějších útoků dávat rozhodující branky. A na Oceláře to platilo.
Čtvrtý útok nakonec kouč Jandač poslal i na závěrečnou power play, jaké vám dával pokyny?
Řekl nám klasicky, že máme dostat puk do útočného pásma a dotlačit ho na branku. Jsem moc rád, že se to nakonec povedlo a dotáhli jsme to do vítězného konce.
Jak se vám z vašeho pohledu podařilo vstřelil vyrovnávací gól?
Bahno (Zdeněk Bahenský) výborně vyhrál buly, já jsem to přiklepl nahoru Hunkymu (Jiřímu Hunkesovi) a Jany (Peter Jánský) se nejlépe zorientoval ve skrumáži před brankou a měl v zakončení i štěstí.
Je to úleva, že se série na váš led přesouvá za vyrovnaného stavu?
Přesně tak. Oni jsou doma hodně nebezpeční. Já věřím, že my domácího prostředí využijeme a že dokážeme vyhrát oba dva zápasy.
