„Bylo to docela těžké,“ vykládal dál třiadvacetiletý hráč Sparty, který v týmu soupeře prožil téměř čtyři roky. „S Ivanem Humlem jsme se před zápasem hecovali, s klukama z Finska ani tolik ne. O to vtipnější pak bylo, když jsme oba byli vyloučení. Zasmáli jsme se tomu, pobavilo nás to,“ připomněl Eminger situaci z konce druhé třetiny.

„Na angažmá v Oulu vzpomínám rád. Sice jsem byl pryč od rodiny, ale Finové mě vzali mezi sebe,“ popisoval dál severskou anabázi. „Příští týden se do Finska hodně těším. A myslím, že to bude podobný zápas jako dneska, bude to hodně o bránění a rozhodovat budou maličkosti.“

Sparta pojala utkání proti Kärpätu dosti defenzívně. Vždyť na gólmana soupeře vystřelila jen sedmnáctkrát! „Bránění červené čáry je pro nás něco nového, ale myslím, že jsme se toho zhostili docela dobře. I když minimálně do dalšího zápasu tam rezervy a mezery ještě pořád jsou.“

I přes defenzívní způsob hry to ale byla Sparta, která inkasovala první. „Na začátku jsme nebruslili dobře, jen jsme čekali, co předvedou. Hráli víc na puku, líp bruslili. Paradoxně nás zvedlo až to, když jsme dostali branku.“ Nicméně vyrovnat se Spartě podařilo až po polovině zápasu. „První gól nás hodně zvedl. Bylo na nás vidět na všech, že to z nás spadlo. Začali jsme si věřit, věřili jsme, že to půjde a že jsme schopní ten zápas dotáhnout do vítězného konce. Pak už jsme je přehrávali a hráli jsme dobře i do obrany. Jen je trochu škoda té druhé branky…“

„Postupně si to sedlo, začali jsme hrát dobře na puku. Každý věděl, kam má najíždět a postupně pro nás bylo v zápase snazší a snazší procházet přes střední pásmo,“ popisoval Eminger důvody úspěchu proti silnému soupeři. Zároveň ale přiznal, že kontaktní gól na 3:2 sparťany malinko znervózněl. „Naštěstí jsme se ale rychle uklidnili po trefě Jardy Hlinky.“