Přitom David Výborný se po Vánocích v zakončení trápil. Do konce základní části se trefil pouze třikrát, častěji puky rozdával spoluhráčům. Rázem jakoby kouzelník mávl hůlkou a z křídla první formace jde strach. V pondělí i úterý pomohl Spartě shodně dvěma brankami. „Těší mě, že jsem pomohl týmu. Je nás však dvacet a není to pouze o mě,“ skromně podotkl velezkušený hokejista.
Technický hokejista s pukem umí kouzlit. Náramně najde spoluhráče, šikovnou kličkou obelstí beky i samotného gólmana. Takovými góly se však v nadstavbové části Výborný neprezentuje. Chodí před branku a hledá odražené puky nebo šibalsky nastaví svoji hůl do dráhy letícího puku. „To je základ, musíme chodit do branky a tlačit se v brankovišti. Nehraje se na krásu, padají upracovanější góly,“ uvědomuje si.
Výbornému se daří po boku Kratěny a Broše. Základní část dohrával v druhé pětce a střelecky se hledal. Až návrat mezi hokejová dvojčata mu znovu vrátil střelecký prach. „Variant ke složení pětek je hodně, ale určitě si s nimi vyhovím a cítím se vedle nich dobře,“ souhlasí subtilní forvard, jenž v úterý soupeře načal první brankou.
„Do té doby byl Zlín aktivnější, začal znovu dobře. My jsme se po prvním utkání dostali do pohody a začali jsme v klídku. Až první branka odpor Zlína zlomila,“ vyprávěl dlouholetý reprezentant. „Znovu nás podržel brankář, v bráně to zavřel a dal nám jistotu. Na začátku měl těžké zákroky,“ pokračoval syn trenéra.
I ve druhém utkání často plály emoce. I tentokráte je lépe udržela Sparta a možná právě proto i podruhé zvítězila. „Trenéři nás nabádají, abychom hráli s chladnou hlavou. To se nám daří a musíme nervy udržet dále,“ nabádá spoluhráče Výborný, jenž o postupu do semifinále ještě nechce slyšet ani slovo. „Jsme ještě hodně daleko, udělali jsme jen malinký krůček, který nic neznamená,“ prohodil.
