Asi to vzniklo přes Mariána Jelínka, který v Německu dříve působil. Já jsem to jedině přivítal, protože jsem byl asi popáté na ledě. Chtěl jsem si už zahrát hokej, doposud jsem jen trénoval.

Před zápasem jste měl autogramiádu, dělal jste rozhovor pro místní fanoušky a obdržel dres Lišek s vaším jménem a číslem, jak jste se cítil?

Nečekal jsem, že lidé tu budou mít o hokej takový zájem. Hodně si jich přišlo pro podpisy a po zápase, i když jejich tým prohrál, tak jsme se loučili s fanoušky, jako kdybychom vyhráli titul. Velice mile mě to překvapilo.

Poprvé jste nastoupil proti Spartě, jaké byly vaše pocity?

Nebral jsem to jako zápas proti Spartě. Bylo to přípravné utkání. Chtěl jsem si připravit rukavice a prošlápnout brusle na sezónu a trochu se také zapotit. Kluci na mě hráli v klidu, žádné zákeřnosti. Všichni jsme si to tedy užili.

Neuvažoval jste, že alespoň na pár minut obléknete po roce zase sparťanský dres?

Určitě jsem si chtěl chvíli zahrát i za Spartu. Ale spíše doufám, že si s některými zahraji za dva roky, až se do Prahy vrátím. Někteří kluci tady určitě ještě budou a pak budu velice rád s nimi hrát.

Existovala ve vás nějaká motivace pro takový zápas?

Přiznám se, že jsem nebyl moc motivovaný se proti Spartě ukázat. Chtěl jsem to přežít ve zdraví a pobavit se. I když nájezd jsem chtěl v závěru proměnit, jenže namísto střely jsem se do toho nějak zamotal a nevyšlo to. To mě mrzí.

Na závěr, jak vypadá vaše léto a vaše nejbližší budoucnost?

Zatím se na sezónu připravuji sám, proto jsem uvítal si zahrát s klukama a chvíli s nimi být. Prvního odlétám do Ameriky a čtrnáct dní se budu připravovat na NHL tam. Určitě se už těším na novou sezónu, chci se na ní dobře připravit. V Columbusu mám smlouvu ještě na dva roky, co bude potom se ještě uvidí.