Pardubice Spartu podle něj předčily gólově i nasazením. „Chyběla nám větší koncentrace a taková ta hladovost. Věděli jsme, že budou výborně připravení a budou hodně bruslit. My jsme naopak tak nějak ještě spali. Nevím proč, ale nebyli jsme v úvodu tak koncentrovaní, abychom tu od začátku potili krev,“ zpytoval Rolinek svědomí.
A soupeře za jeho výkon podpořený změnou trenéra naopak chválil: „Nevypustili žádný souboj, což se dalo čekat pod novým trenérem. Je dobrý trenér a výborný motivátor, bylo jasné, že kluky zvedne. Ale stejně jsme mohli ten zápas dneska zvládnout lépe a vyhrát.“ Právě faktor jménem Miloš Říha hrál podle Rolinka velkou roli. „Trenér dá do hry systém, takovou tu zarputilost, a hladovost, aby nikdo nic nevypustil. Myslím, že to nebylo jen v zápase s námi, ale že Pardubice teď půjdou nahoru,“ očekává.
Prohra 3:6 nakonec byla pro Spartu poměrně krutým výsledkem. Góly obránců Mikuše a Emingera dorovnala skóre a ještě za stavu 3:4 to také ještě nevypadalo beznadějně. „Ve druhé třetině jsme to dotáhli na 2:2, pak jsme sice dostali na 2:3, ale i potom tam z naší strany byly nějaké šance. Myslím, že ten zápas měl mít úplně jiné skóre, jsem z toho hodně zklamaný,“ smutnil Rolinek.
Právě gól na 3:2, který vrátil soupeře do vedení, se Pardubicím povedlo vstřelit ve vlastním oslabení. „Pro ně to byl samozřejmě obrovský impuls. Pro nás to byl pravý opak, zase jsme prohrávali a navíc jsme inkasovali ve vlastní přesilovce. Malinko nás to srazilo, ale zase si nemyslím, že by to byl nějaký zlomový gól. Pořád to bylo hratelné,“ uzavřel zklamaný kapitán hodnocení nepovedeného zápasu.
