První zápasy v A-týmu? Ze začátku jsem byl nervózní

Ve sparťanském klubu jsi strávil téměř celé svoje mládí. Co pro tebe Sparta znamená?
Znamená pro mě hrozně moc, mám ke klubu obrovský vztah. Sparta mi umožnila dostat se do vrcholového hokeje, jsem tady doma a chci tady zůstat co nejdéle to půjde. Až to bude aktuální, svou kariéru bych si jednou přál ukončit ve svém klubu. Tedy ve Spartě.

Vizitka Petra Kaliny

• Věk: 23 let
• Post: obránce
• Hůl: levá
• Úspěchy:
• vicemistr TELH (2015/2016)
• stříbro v CHL (2017)

Dá se říct, že tedy zažíváš svůj hokejový sen?
Určitě. Už tenkrát, kdy za mnou trenéři přišli, jsem byl hrozně vděčný za šanci ve Spartě. Byl jsem hodně mladý. Dali mi velkou důvěru, za což bych jim chtěl zpětně ještě jednou moc poděkovat. Jsem rád, že mi tehdejší i současný trenér Josef Jandač věřil, měl jsem příležitost se ukázat mezi dospělými. Cením si, že se mi povedlo v tak mladém věku dostat se až do A-týmu, mám z toho velkou radost. Nyní se soustředím na svoji hru, abych mohl nadále bojovat za náš tým. Užívám si to.

Jak vzpomínáš na sparťanskou mládež?
Skvěle. Trenéři nám připravili kvalitní zázemí, snažili jsme se plnit jejich pokyny. Škoda jen, že jsme společně jako tým nevyhráli nějaký velkolepý úspěch. Vybavuju si, že jsme jednou skončili na mistrovství republiky druzí nebo třetí. Ve své kariéře jsem zatím nic velkého nevyhrál. Věřím, že se dočkám třeba už v příští sezoně.

S kým jsi strávil na ledě dosud nejvíc času?
Například s Martinem Jandusem, který se letos v létě připravuje s áčkem. Jsme dobří parťáci. Pamatuju si, že jsem hrál i s Radkem Jeřábkem nebo Jirkou Černochem, který už ale ve Spartě nepůsobí. Tohle jsou asi ti hlavní kluci, se kterými jsem dlouho nastupoval v mládeži.

Nezapomněl jsi na Tomáše Pšeničku?
A jo. (směje se). S Pšendou jsem také hrál, ale těch jmen by se možná našlo ještě víc.

Do A-týmu jsi nakoukl už v osmnácti letech. Bylo těžké se probojovat skrz další zkušené hráče?
Ze začátku ano, hodně. S dospělým hokejem jsem neměl žádné zkušenosti, v prvních duelech jsem byl nervózní. Zápas od zápasu jsem se postupně zlepšoval, spoluhráči se mi snažili hodně radit, říkali, co jak mám dělat. V tomhle mi moc pomohli. Nyní nějaké rezervy v sobě ještě určitě mám, ale už ne takové, jako tenkrát. Musím na sobě stále hodně pracovat, abych mohl být v budoucnu ještě lepším hráčem.

Angažmá v první lize mi pomohlo, získal jsem zkušenosti

Pamatuješ si na svůj první zápas za áčko? Jak ses cítil?
Myslím, že úplně první zápas za sparťanské áčko jsem sehrál v přípravě proti Slavii. V extralize jsem poprvé nastoupil, když jsme hráli proti Olomouci. Tenkrát to pro mě bylo něco nového. Nervozita ze mě postupně spadla, zápasy jsem si moc užil. Všechno jsou krásné vzpomínky, na které nezapomenu.

Trenéři ti dali možnost nastupovat i v první lize. Prospěl ti větší ice time?
Určitě. V první sezoně v áčku jsem ještě nehrál tolik zápasů, jako hraju teď. Trenéři za mnou tehdy přišli s tím, jestli si nechci zahrát za Benátky v první lize. Já s jejich nabídkou souhlasil, protože jsem věděl, že víc prostoru mi může pomoct. Řekl jsem si, že do toho půjdu, a že se zase třeba posunu dál. A to se stalo. V Benátkách jsem trávil hodně času na ledě, pomohl mi, abych se víc rozehrál. Zkušenosti, které jsem získal v první lize, jsem si pak přenesl do Sparty.

Ač jsi stále hokejově velmi mladý, máš už toho hodně za sebou. Ve Spartě startuješ šestou sezonu mezi dospělými!
Je to moc fajn. Za těch šest let jsem se určitě posunul, ale stejně si myslím, že to ještě není úplně perfektní. Našlo by se několik věcí, na kterých je potřeba makat. Stoprocentně jsem nabral sebevědomí, které mi pomůže v příštích sezonách se dál zlepšovat. Mám radost, že jdu stále dopředu.

Chodíš si ještě pro rady ke zkušenějším hráčům?
Abych se přiznal, pro rady si už tolik nechodím. Snažím se od ostatních, zkušenějších hráčů, okoukat některé věci, které bych chtěl sám zařadit do své hry. Přemýšlím, jestli jsem třeba i v něčem lepší, nebo jestli to dělám úplně jinak než oni. Postupně si to probírám. Když se mi něco líbí, snažím se to napodobit a třeba ještě podle sebe nějak vylepšit.

A naopak? Doporučuješ mladším ročníkům, jak se zlepšit?
To se mi ještě nestalo. Ale když se mě někdo zeptá, budu určitě rád. Jsem na to připravený. Až ke mně někdo přijde, klidně někomu poradím nebo něco ukážu. Jsme přeci jeden tým.

Role táty mě změnila, zvykl jsem si

Nyní už patříš mezi klíčové beky, na ledě zastáváš důležitou roli. Taková důvěra od trenérů určitě potěší, že?
Samozřejmě. Je pěkné, když ti trenér takhle věří. Pak se mu snažíš postupně splácet jeho důvěru. Doufám, že i v příštím ročníku budu podávat stabilní výkony. Snad budou oproti minulým sezonám ještě lepší.

V uplynulých dvou sezonách jsi pravidelně nastupoval vedle Jeremiho Blaina. Co ti předal on?
Jeremie uměl vždycky vcelku dobře rozehrávat. Radil mi, jak s rozehrávkou naložit, nebo kam se koukat, když jedu do rohu. Nabádal mě, abych se snažil co nejvíce dívat přes rameno. Později jsem zjistil, že v některých případech to může být velká výhoda. Celkově jsme si spolu dobře rozuměli, na ledě jsme o sobě věděli. Ze Sparty sice odešel, ale v týmu máme několik dalších výborných obránců. Věřím, že trenéři najdou vhodné složení.

Ve svých třiadvaceti letech se můžeš pyšnit malou dcerkou. Zvykl sis na roli otce?
Už ano. Začátky byly trošku těžší, ale teď už je to super. Vždycky, když přijedu domů, slyším za dveřmi, jak malá křičí slovo táta. Je to příjemný pocit, když mě takhle oslovuje. Dcerka mi hodně pomáhá, můžu od hokeje trochu vypnout.

Jaké sporty spolu hrajete?
Rád si s ní zahraju třeba fotbal, ten je pro ni teď nejlepší. Kolikrát běží za balonem a pak mi ho sama podává. Je to zážitek. (směje).

Nepotřebuješ občas poradit od zkušeného Lukáše Pecha, který má doma školku?
Zatím ne, ale uvidíme. (směje se). Vím, že Pecháček je dobrý táta, když má doma tolik dětí. Až budu potřebovat s něčím pomoct, rozhodně nehodlám váhat, hned u něj zazvoním. (smích).

Sám je vyučený kuchař, umí dobře vařit.
Pecháček je skvělý, je to na něm vidět. Vždycky, když hlídá, prý u toho i vaří, dokáže se o děti postarat. U něj je to speciální, protože má doma hned několik prcků. Já mám jednoho a někdy mi to stačí. (směje se).

Turnaj bude pro všechny zpestření, těšíme se

V srpnu nás čekají první zápasy Generali Česká Cupu. Těšíš se?
Těším se hodně. Čekání je už dlouhé. V první řadě jsem rád, že se za chvíli natrvalo přesuneme na led. Bude to zase něco jiného. Myslím si, že celý turnaj bude jak pro fanoušky, tak i pro nás velké zpestření. S klukama si zahrajeme po delší době. Budeme chtít vyhrát každý zápas, máme skvělou partu. Věřím, že přijde hodně lidí.

Se Spartou jsi získal stříbro v extralize a stejně cenný kov v Lize mistrů. Chybí ti už jen titul?
Máš pravdu, je to tak. Stříbrnou medaili se Spartou mám hned z první sezony v áčku, kdy nás ve finále porazil Liberec. Mrzelo mě, že jsme pohár nezískali my. Chtěl bych jednou zažít tak podobně velkou euforii z titulu, snad se mi to brzo podaří. Tým máme hodně silný.

A finále Ligy mistrů?
To mě taky hodně mrzelo...Kdybychom ji vyhráli, asi bych samou radostí zboural zimák. (smích). Ale bohužel, musíme se dívat dopředu. V příští sezoně se do Ligy mistrů vracíme, budeme se snažit udělat úspěch. Věřím, že na tom budeme lépe než ostatní naši soupeři.

V minulosti sis zahrál i v reprezentaci. Je tvým přáním dostat se zpět do národního týmu?
Určitě bych byl moc rád. Zkusím o místo v reprezentaci zabojovat. Každý by se chtěl v průběhu své kariéry dostat do národního týmu a zahrát si zápasy na mezinárodní scéně. Kdyby přišla nějaká pozvánka, za nominaci bych se určitě nezlobil. Vím však, že musím nejprve podávat spolehlivé výkony v klubu. Poté můžu přemýšlet dál.