S vaší vizitkou si můžete klidně říkat hokejový světoběžník. Cítíte se tak?
Celkem i ano. Prošel jsem toho opravdu hodně. Nicméně jsem se vždycky snažil posouvat v mé kariéře dál, abych dosáhl až na vrchol. Z každého angažmá jsem se snažil vzít si to nejlepší a jsem rád za zážitky a zkušenosti, které jsem prožil.
Máte i v osobním životě povahu cestovatele, co rád zkouší nové věci a nové výzvy?
To ani ne. Změny v hokejovém životě vždy vyplynuly ze situace. Je vcelku jen shoda okolností, že jsem toho prošel tolik.
Vystřídal jste v kariéře kluby sedmi zemí, v nichž jste musel okusit šest jazyků. Kolik jich ovládáte?
Umím celkem dobře česky, slovensky, anglicky, italsky, trošku německy. A pak znám pár slovíček ze zemí, kde jsem krátce působil.
Který z nich byl pro vás nejobtížnější?
Asi italština. Většinu ostatních jazyků jsem se učil odmalička, proto byly pro mě snazší. Ale s italštinou jsem začal až jako dospělý a to bylo o dost těžší.
A naopak, kde jste se po jazykové stránce cítil jako doma?
S angličtinou jsem se narodil, češtinu a slovenštinu mám v rodině. Všechny tyto jazyky jsou mi vlastní.
Šly vám jazyky už i ve škole?
Ve škole jsme se učili francouzštinu, která mi vůbec nesedla. Učili jsme se ji snad deset let a opravdu mě nebavila. Ale mám dobrý jazykový sluch. Díky jazykové vybavenosti pak člověk může komunikovat s více lidmi, což se v životě neztratí.
Umět hovořit pěti jazyky, to smekám. Nicméně lákal by vás ještě nějaký další?
Ne, vůbec ne. Vždy jsem se učil jazyky jen kvůli tomu, že jsem v dané zemi hrál. V jazycích jinak nemám žádnou zvláštní zálibu.
Když na chvíli zapomeneme na cizojazyčné fráze, tak kde se vám nejvíce líbilo po hokejové stránce?
Tady ve Spartě. Ale líbilo se mi i na farmě v Pittsburghu a i ve švédském Malmö bylo hezky. Tyto tři kluby mi přirostly k srdci nejvíc.
A co lidé? Kde jste se setkal s nejlepším prostředím?
Všude, kde jsem hrál, tak jsem zažil neskutečné lidi kolem sebe. Ať už to bylo v Itálii, v Americe, v Norsku i tady v Česku. Všude na mě byli lidé milí a hodní. Těžko se vybírá, kde to bylo nejlepší.
BRIAN IHNAČÁK
- * 10. 4. 1985 v Torontu
- 183 cm, 86 kg
- TELH: 28 zápasů / 15 (8+7)
- CHL: 11 zápasů / 3 (0+3)
Ve Spartě jste tedy aktuálně maximálně spokojen?
Ano. Každý má svůj cíl, někdo NHL, jiný KHL. Já se snažím odevzdat v každém klubu, kde zrovna hraji, maximum. Teď je to Sparta, jsem tady spokojený a snad se nám bude dařit.
Před delší dobou jste oznámil konec vaší krátké štace v italském reprezentačním dresu. Platí i nadále?
Platí, mám jiné priority. Chci se věnovat klubové kariéře ve Spartě. Pro aktuální sezonu mám dva cíle – vyhrát se Spartou ligový titul a dotáhnout Ligu mistrů, kterou máme výborně rozjetou. To by byly jedny z mých největších úspěchů v celé kariéře.
Věříte, že současný sparťanský tým má na to, aby urval alespoň jeden z vámi zmiňovaných úspěchů? Ideálně samozřejmě oba...
Stoprocentně! Sparta je vynikající klub se skvělými hráči i realizačním týmem. Náš tým má všechno, co je potřeba pro úspěch. Každý den makáme na tom, abychom po sezoně mohli být spokojeni.
Vraťme se ještě k reprezentaci. Jako rozený Kanaďan jste tedy nikdy nereprezentoval svou vlast?
Ne, nikdy. Až teď byla možnost zahrát si za Kanadu na Spenglerově poháru a před tím na Německém poháru. Je to můj velký sen a doufám, že se mi to ještě podaří. Byla by to pro mě obrovská čest si zahrát v kanadském národním dresu.
A cítíte se pořád jako Kanaďan nebo i trošku jako Ital?
Jsem Kanaďan. Narodil jsem se tam a mám tam své srdce. Pouze když přišla možnost zahrát si za Itálii na mistrovství světa, tak to nešlo odmítnout. Moc mě to lákalo a byl to neskutečný zážitek. Teď však, když hraje Kanada na mistrovství světa nebo olympijských hrách, tak fandím jednoznačně jí.
