Tvé jméno si doposud málokdo dokázal spojit se Spartou, proč byla tvou finální volbou?
Nabídek mi přišlo víc, ale Sparta pro mě byla nejlepší varianta. Je pro mě obrovskou motivací zahrát si za takový klub. Obrovsky mě potěšilo, že mě zrovna Sparta oslovila. Hned to pro mě byla možnost číslo jedna. Sparta je jedním z nejtradičnějších klubů v extralize i celé Evropě.

Kolik nabídek jsi měl na stole? Přemýšlel jsi také o zahraničním angažmá?
V rámci extraligy to bylo šest týmů. Nad zahraničím jsem přemýšlel, ale tím, že se ozvala Sparta, jsem měl jasno. Je pro mne čest za ní nastoupit. Poslední dva roky se klubu moc nedařilo, takže je pro mne velkou motivací a výzvou Spartě pomoci zpět tam, kam patří.

Dosud jsi hrál většinu své kariéry pod vedením svého otce. Cítil jsi, že už v tomto ohledu potřebuješ změnu a co od ní očekáváš?

Určitě. Strávil jsem pět let v jednom klubu, kde jsem zažil hezké časy, na druhou stranu spousta věcí nefungovala. To je jeden z důvodů, proč jsem v Chomutově už nechtěl pokračovat. Je mi navíc 30 let, kariéru mám rozehranou a vše okolo ní si už řeším sám. S otcem jsem své rozhodnutí vůbec neprobíral. Je to můj život, moje kariéra a já si je chci řídit sám. Nabídka od Sparty mi přišla suverénně nejlepší.

Těšíš se na spolupráci s Uwem Kruppem?
Slyšel jsem na něj jen dobré ohlasy. Má mnoho úspěchů jak jako trenér, tak jako hráč. Spolupráce s ním mě velmi láká, věřím, že se nám bude dařit.

Jaká bude tvá role v týmu? V Chomutově jsi byl jedním z hlavních lídrů, věříš si na tuto roli i ve Spartě?
Věřím. Samozřejmě zde bude velký tlak, ale na ten jsem zvyklý. Vždy jsem byl pod drobnohledem a očekávalo se ode mne víc než od ostatních. Doufám, že potvrdím, že Spartě můžu pomoct k úspěchu.

Kde vidíš své hlavní přednosti, které mohou Spartě pomoci?
Určitě v nahrávce, klidu na hokejce, schopností překvapit soupeře a v neposlední řadě ve střelecké produktivitě. Ta ale nebude pouze o mé osobě, na ní se vždy podílí celý tým. Sám soupeře neporazím. Věřím, že budeme mít dobrou partu a že můžeme uspět.

Znáš se s někým ze sparťanské kabiny?
Znám se dobře s Jiřím Smejkalem a Tomášem Dvořákem, kteří se mnou hráli půl roku v Chomutově. Také jsem velký kamarád s Jakubem Sedláčkem, takže nepůjdu do úplně cizího prostředí.

Podepisuješ víceletou smlouvu, půjde o tvé třetí profesionální angažmá. Dá se říct, že jsi typ hokejisty, co se nerad stěhuje, nemá rád změny?
Ano, to platí i o mém soukromém životě. Například výstroj mám, až na pár součástí, stejnou asi 15 let. Nerad věci měním, ale po nějakém čase je změna potřeba. Doufám, že ve Spartě budu hrát co nejdéle to půjde a budou spokojeni všichni. Jak já, tak fanoušci, tým a celá organizace. 

Máš za sebou několik pražských derby, kde jsi stál na druhé straně barikády. Jak na tyto zápasy vzpomínáš?
Tehdy to byly nejatraktivnější zápasy extraligy, kde nezáleželo na postavení klubů v tabulce. Vnímal jsem vyhecovanou atmosféru, ale vždy jsem vůči Spartě přistupoval s respektem.

Nemáš obavy od přijetí sparťanských fanoušků?
Nikdy jsem na jejich adresu neřekl nic špatného, nevymezoval jsem se vůči Spartě s odporem. Měl jsem k ní vždy respekt, k její historii, tradici. Fanoušci Spartu podporují ve vysokých počtech, loni jich chodilo nejvíce v extralize. Jsou navíc féroví, nikdy jsem s nimi neměl problém, na ledě Pardubic jsem to schytával mnohem víc. Vím, že to u nich budu mít těžší než jiní hráči. Udělám ale všechno proto, abych jim dokázal, že za Spartu můžu hrát a bojovat. Abych pomohl k co největšímu úspěchu. Jejich respekt si mohu získat jen svou hrou. Na základní škole jsem chodil do školy s Lukášem Váchou, který dnes hraje za Spartu, navíc s Bořkem Dočkalem několik let platí za kmenové hráče Sparty. Bylo by super, kdyby se mi v budoucnu podařilo něco podobného.

Máš za sebou dlouhou sezonu zakončenou neúspěšnou baráží, kterou navíc ovlivnila epidemie salmonely. Jak těžké je opět nabrat síly k hokeji?
Sezona skončila nejhůř jak mohla. Posledních deset dnů sezony už jsem navíc ani nehrál, měl jsem drobné zranění, které ale zvládnu co nejrychleji doléčit, abychom mohl být co nejdříve připravený a mezi kluky. Musíme trénovat co nejvíc to půjde, nečeká nás nic lehkého. Není na co čekat. Musíme všichni v létě hodně makat, abychom byli co nejlépe připravení na led a léto nám co nejvíce pomohlo zvládnout v pohodě celou sezonu a dosáhnout na velký úspěch a měli na konci sezony co slavit.

S manželkou vychováváš dvouletého syna. Je i on důvodem, proč jsi chtěl přijít do Sparty?
Považuji se za Pražáka, i když jsem se narodil v Mostě. Tady žiju 25 let. Nejbližší rodina samozřejmě v mém rozhodnutí hrála roli, záleželo mi na jejich názoru, vše jsme spolu probírali. A v chuti stát se součástí Sparty mě podpořili. Syn bude navíc šťastný, že budu víc doma, nebudu muset tolik dojíždět.

Plánuješ ho také přihlásit na hokej? Třeba do sparťanské přípravky?
Určitě, asi začne právě tady. Snad každý syn hokejisty, když vidí hrát tátu, začne doma brzo pobíhat s hokejkou. A můj není výjimkou. Byl bych moc rád, ale hlavní je, aby dělal to, co ho bude bavit a bude šťastný.

Před dvěma roky ti přišla pozvánka do národního týmu. Je ti třicet let, jsi v nejlepším věku, vnímáš to stále jako svou hokejovou motivaci?
Bylo by to skvělé. Myslím, nebo spíš doufám, že teď hraju svůj nejlepší hokej. Vše ale záleží na výkonech. Musí se mi dařit a být se Spartou nahoře. Pak by to reálné bylo. Teď ale přemýšlím hlavně nad svou životní změnou. Přicházím do velkého klubu, kde se očekávají úspěchy a já mám být jednou součástkou, co k nim má Spartě pomoci.