Necelý měsíc před startem mistrovství světa jsi byl povolán do národního týmu. Co na to říkáš?
Samozřejmě jsem s tím vůbec nepočítal, před pár dny jsem ještě hrál za sparťanskou juniorku, protože sezona s A-týmem nám skončila příliš brzo. V průběhu minulého týdne mi zavolali, že se mnou počítají do reprezentačního kempu.

Dokážeš popsat, co jsi cítil?
Bylo to pro mě velmi překvapující po smutném juniorském finále. Ale jsem za to samozřejmě ohromně rád.

Jak vnímáš svou aktuální roli u reprezentace?
Budu makat na sto procent každý trénink, každý zápas. Uvidíme, co bude dál. Pomohlo mi, že už z reprezentace znám, v jakém se hraje tempu, zahrál jsem si už proti Rusům, Švédům… Moje šance jsou sice malé, ale udělám vše pro to, abych se podíval na mistrovství světa.

Necítíš se unavený z náročného závěru sezony?
Určitě ne. Jsem mladý kluk, furt mám síly dost.

Bude těžké se přeorientovat zpět z juniorského hokeje na ten dospělý, ba co víc, na reprezentační úroveň?
Určitě budu muset hrát trochu jinak, přizpůsobit se, ale zároveň se nebát, hrát stejně, jako v juniorech nebo přímo ve Spartě. Po letošní sezoně už snad nejsem tolik vyjukaný, jako na prvním kempu.

Bylo pro tebe jednodušší překlenout zklamání z brzkého konce sezony díky účasti v juniorce a nyní v reprezentaci?
Pro všechny z nás bylo těžké se srovnat s tím, že jsme vypadli takhle brzo. Hned druhý den jsem ale šel hrát mezi juniory, což mi určitě pomohlo. Měl jsem opět oč hrát a jsem rád, že jsme došli opět tak daleko. Po finálové prohře jsem to ale kousal tři dny těžko, pak jsme si ale v kabině řekli, že druhé místo musíme brát jako hezký úspěch.

Cítil jsi větší respekt od soupeřů kvůli svým zkušenostem z extraligy?
Dávali si na mě trochu větší pozor, to bylo znát. Měl jsem to trochu obtížnější.

Ve velkém počtu na vás chodili i sparťanští fanoušci, což byl na juniorském hokeji opravdu nezvyklý pohled… 
Přišlo jich několik tisíc a pro všechny z nás to byl moc hezký pohled. Všichni jsme si to díky nim moc užili.