Trénovat Spartu? Nová zkušenost je pro mě velká čest

V příští sezoně budete nově působit na lavičce dorostu. Jak se zrodil váš příchod?
S nabídkou mě loni na podzim oslovil Petr Ton s Jardou Hlinkou s tím, jestli bych neměl zájem podílet se na výchově mladých sparťanů. Zpočátku jsem si musel jejich nabídku nechat projít hlavou. Řekl jsem, že pokud skončím s hokejem na vrcholové úrovni, budu se chtít zapojit do mládežnického hokeje jako trenér. Velká očekávání nemám, jsem spíš zvědavý. Moc se těším.

Vizitka Tomáše Netíka:

• Věk: 38 let
• Úspěchy v české lize:
• 3x mistr extraligy (2001/2002,
  2005/2006, 2006/2007)
• 1x vicemistr extraligy (2015/2016)
• 1x bronz v extralize (2008/2009)

Lákalo vás zůstat u hokeje?
Samozřejmě. Chtěl jsem zkusit novou výzvu. Naposledy jsem aktivně hrál loni v únoru, takže pauzu už mám docela dlouho. Během té doby jsem se společně s Jardou Hlinkou věnoval trenérskému studiu. Měl jsem před sebou vidinu, že někdy v budoucnu budu chtít dělat trenéra. Mám určitou představu o tom, jak bych chtěl děti v hokeji rozvíjet. I kvůli tomu jsem se rozhodl, že zkusím trénovat. Mám i svoji hokejovou školu, kde se chci věnovat především individuálním činnostem hráčů. Uvidíme, jestli budu dobrý trenér, a jak moc mě samotného trénování osloví.

Je pro vás čest vrátit se do známých míst jako trenér?
Ano. Už v momentě, kdy jsem začal jednat se sportovním vedením klubu o možném příchodu, mi jejich zájem udělal velkou radost. Na Spartě jsem vyrostl od dětství, zažil jsem zde nejhezčí sezony své kariéry. Strávil jsem v týmu několik let. V současné době se cítím jako stoprocentní sparťan. Když vám někdo po konci kariéry předloží takovou nabídku, je to výzva. Je dobré, když člověk dostane šanci zkusit si něco nového. Angažmá u kategorie dorostu beru prestižně.

Nechybí vám aktivní hráčská kariéra?
Pořád je to hodně čerstvé. Minulou sezonu jsem byl ve Finsku, kde jsem si řekl, že skončím. Pohyb mi určitě neschází, ale člověku chvíli trvá, než si v hlavně nastaví, že už vlastně nehraje. Samozřejmě musím přiznat, že cítím takový zvláštní pocit. (usmívá se) Hokej mi tedy zatím nechybí, spíše je teď pro mě zajímavé, když vidím hru z jiného pohledu a jsem na druhé straně.

Na spolupráci s Frantou se moc těším, známe se dlouho

Našel jste si čas na nedávné vysílání archivních záběrů z posledních titulů Sparty?
Samozřejmě! Bylo příjemné si připomenout takové zápasy, ve kterých jsme vyhráli tituly a byli v lize nejlepším týmem. Sledoval jsem nejenom Spartu, ale i ostatní zápasy. Byla to zajímavá podívaná, v hlavě se mi vybavilo tolik myšlenek, zavzpomínal jsem na staré časy. Připomněl jsem si i některé věci, které člověk během té doby z hlavy už vytěsnil. Bylo to moc příjemné.

Jak jste se cítil rok po návratu před čtyřmi lety?
Těžko říct. Tenkrát jsem byl hodně zraněný, což byla docela velká škoda. Mohl se udělat další titul, ale nepovedlo se. Z osobního pohledu jsem poté prožíval takovou specifickou sezonu. Spartu jsem celkově vnímal trošku jinak než v éře, ve které jsem byl předtím. Na obojí období mám odlišný pohled, tenkrát jsem byl součástí týmu osm či devět sezon v kuse. Poté jsem přišel už jako zkušenější hráč. Nikdy předtím, kdy jsem ve Spartě hrál, jsem nebyl tolikrát mimo hru, jako právě před čtyřmi lety. Prodělal jsem čtyři komplikovaná zranění, bylo to pro mě těžké.

Těšíte se na spolupráci s Františkem Ptáčkem?
Těším se moc. Původně jsem měl spolupracovat s Darkem Stránským, ale situace se vyvinula jinak. Když jsem se dozvěděl, že přijde Franta, potěšilo mě to. Samozřejmě Darek je výborný trenér, ale s Frantou se znám už nějakých patnáct let. Hráli jsme spolu v jednom týmu tady na Spartě, nebo v Karlových Varech. Vzájemný vztah už spolu máme dlouholetý, což je skvělý. Myslím si, že si role na lavičce rozhodíme stejným dílem a vyhovíme si. V přípravě na suchu má Franta jako kondiční kouč více zkušeností. Na ledě budeme pracovat stejně a oba předávat klukům svoje zkušenosti, které jsme získali během kariéry. Takhle by to u nás mělo fungovat.

Věříte, že vás vzájemná spolupráce posune i trenérsky?
Určitě. Už před svým příchodem do trenérského křesla mám nastavenou vizi, kterou bych chtěl klukům postupně předat. Když jsem přišel, říkal jsem, že nebudu lpět na určité trenérské funkci. Chci především kluky v hokeji ovlivňovat a vést je tím správným směrem. Samozřejmě nechci tady být jen od toho, abych nosil puky. (usmívá se) Určitě se budu chtít co nejvíce podílet na komunikaci s hráči, ale na druhou stranu Franta má přeci jen odtrénováno už hodně zápasů. Sám se mám od něj co učit, bude to pro mě úplně nová role. Musím se snažit dívat se hodně okolo sebe. Věřím, že nějakým způsobem do systému zapadnu a spoustu věcí se poté naučím.

Je na něm vidět, že ho trénování zajímá?
Až moc. (směje se) Na Frantovi je vidět celý život, že se hokejem prostě baví. Nejde jenom o trénování, ale obecně ve všem. Když jsme spolu nastupovali, pokaždé byl do všeho zapálený. Cokoliv v hokeji dělal, vždycky to bylo na sto dvacet procent. Celou hráčskou kariéru ho právě tohle zdobilo nejvíce. Nedivím se, že zůstane i nadále pilný, protože upřímně nevěřím, že se nějakým způsobem dokáže najednou změnit. Tohle bude přetrvávat, takový už zůstane. Zkrátka má to v sobě, odjakživa všechno dělal na maximum, v trenéřině bude podle mě stejný.

Dnešní doba je jiná, kluci se věnují sportu málo

Na čem by podle vás měl hráč v mládeži pracovat?
To je těžká otázka. Spousta trenérů v mládeži má svoje představy o trénování svého mužstva. V mládežnických letech, především v dorostu, je třeba pracovat komplexně na všem. Počínaje kondicí, která je pro mladé ročníky velmi důležitá. Všeobecně je třeba, aby se pracovalo hodně na koordinaci, herních dovednostech a dalších věcech spojené s tréninkem. Musí se víceméně rozvíjet vše, protože teprve pak hráč má nějakou šanci, aby mohl směřovat do velkého hokeje.

Liší se příprava v moderní době od té předchozí?
Kluci v dnešní době nemají tolik sportovního vyžití, jaké by sami potřebovali. Minulá doba byla trochu jiná. Nechci říkat, že už jsem starý, ale celkově se to postupem času docela změnilo. Když jsem byl malý, trávili jsme společně jako tým několik hodin v kuse venku. Hráli jsme různé sporty. Nevím, zda kluci v dnešní době mají minimálně podobný režim, jako byl tenkrát za nás. Jsem si spíše jistý, že moc kluků sporty nehraje. Období kolem čtrnácti, patnácti až šestnácti let je podle mě nejvíc klíčové. Kluci právě v tomto věku by měli dostat s prominutím bomby, aby se mohli v budoucnu uchytit v dospělém hokeji a být úspěšní.

Osvojí si hráči v dorostu nejvíce věcí?
U každého hráče je to jiné. Nechci dávat nějaká moudra, musí na to přijít sám. Některé věci, které jsme se učili, jsou v knížkách. Někdo se nejvíce věcí naučí už teď, jiní hráči jsou naopak vyspělejší až později, nebo i dříve. Záleží, jak u koho. Existují hráči, kteří jsou v patnácti letech slabší a vše doženou v sedmnácti. Těžko říct, jestli je specifický věk v dorostenecké kategorii, ale v průměru si myslím, že asi ano. Tělo i samotný hráč už dospívají. Jedná se o klíčová léta, ať z hlediska školy, rodiny, dospívání kluka a v hokeji jak mentálně, tak fyzicky. Hráči v těchto letech se oproti jiným klukům v žákovských kategoriích už pomalu víc přibližují velkému hokeji.

Budete klukům připomínat důraz a tah na branku?
Samozřejmě budu. Důraz je v hokeji velmi důležitý. Musím se však přiznat, že jsem na to nikdy nebyl. K potřebnému důrazu jsem si našel cestu až právě v průběhu kariéry a také postupnými zkušenostmi s narůstajícím věkem. Klukům se v přípravě snažím vždycky říkat, které věci mi hodně pomohly, nebo co konkrétně na mně fungovalo. Usiluju o to, abych jim svoje zkušenosti přeložil co nejlépe. Myslím si, že tohle je věc, na kterou přijde sám člověk až postupně během své kariéry. Pokud umíte předávat tuto zkušenost, mladým hráčům se bude v budoucnu hodit.

Ambice týmu? Hru budeme podřizovat rozvoji hráčů

Jak moc je pro trenéra těžké předávat své zkušenosti?
Abych řekl pravdu, na trenérské práci je nejtěžší možná právě předávání svých poznatků. Sám jsem prošel pod spoustou trenérů, hrál jsem přibližně pod dvaceti trenéry. Každý má své metody, někdo mě oslovoval více, někdo méně. Od někoho jsem pochytil hodně věcí hned, u jiného jsem s tím měl problémy. Nemůžu říct, že jsem u některého z trenérů taktiku nebral, ale třeba jsem stačil pochytit menší množství věcí. Naopak mám i nyní pár koučů, od kterých jsem pokyny doslova hltal. Myslím si, že řada trenérů má podobný pohled na hokej, ale umět předat své zkušenosti je podle mě největší kouzlo trenéra. Věřím, že to zvládnu, budu se o to snažit.

Jak vysoké budou vaše ambice v nové sezoně?
Určitě budeme chtít vyhrávat a dokázat co nejvíce to půjde. Já osobně však nemám prvotní ambici takovou, že budu chtít vyhrát titul. Mým přáním je, aby kluci poctivě pracovali, abych u nich zkrátka zaznamenal progres směrem dopředu. Chci, aby směřovali výše, rostli a vyvíjeli se během mistrovských zápasů. Jestli budeme třetí, pátí nebo první, tohle zatím nedokážu říct. Až začneme hrát, přijdou emoce a každý bude chtít vyhrávat. Myslím, že největší dogma v této práci je dívat se především na rozvoj hráčů, abychom jim pomohli. Když bychom vyhráli třeba deset zápasů v řadě a byli většinou horším týmem, rozhodně se nebudeme plácat po ramenou. Chceme vyhrávat zápasy přesvědčivě a stylem, jaký si nastavíme. Pak se můžeme radovat.

Máte nyní jako trenér v mladém věku výhodu?
Nevím. Takhle jsem nad tím zatím nepřemýšlel. Na lavičku jdu teď jinými slovy přímo z kabiny. Ve Finsku jsem hrál v jednom týmu s gólmanem, který je ročník 2004, tudíž mu je šestnáct let. V myšlenkách ještě nejsem trenér úplně na sto procent, chvílemi se cítím jako hráč. Na druhou stranu těžko říct, jestli je to výhoda. Možná po roce řeknu, jestli to tak bylo, nebo ne. Uvidíme.

Legendy Sparty? Jsem rád, že Spartu vedou Petr s Jardou

Jak moc velký vztah máte ke sparťanskému prostředí?
Můžu říct, že můj vztah ke Spartě je obrovský. Musel bych zmínit nejenom svoje aktivní roky v kariéře, ale i teď tréninky s dorostem. Vždy si vzpomenu na klasické výběhy kolem stadionu, okamžitě mi naskočí všechny odběhané Stromovky. (směje se) Na Spartě jsem od nějakých osmi let, v současné době mi je osmatřicet. S přestávkami jsem tu víceméně rovných třicet let.

Oceňujete, že Sparta nezapomíná na své bývalé hráče?
Myslím si, že je to určitě správné. Možná by to tak mělo i být. Já jsem hrozně rád za to, že jsem dostal tuhle šanci zkusit si něco nového. Je pro mě potěšující, že Spartu vedou Petr Ton s Jardou Hlinkou, jelikož hlavně s Hlínou mám nadstandardní vztah už přes deset let. Oba byli výborní hráči, všichni je znají jako špičkové osobnosti, což je bez debat. Novému vedení moc fandím, protože vím, že jak Petr, tak Jarda jsou perfektní kluci. Návraty bývalých hokejistů zpátky do organizace celé Sparty jsou určitě správné. Když chcete výhledově do budoucna stavět na odchovancích, je dobré mít k sobě lidi, kteří tím dříve prošli, protože právě oni znají celé prostředí nejlépe. Myslím, že i ostatní kluby spoléhají na své legendy a vydají se touto cestou.

Líbí se vám současné mužstvo Sparty?
Ano. Myslím si, že kluci mají výborný tým. Minulý rok měli dobře našlápnuto, letos se podepsaly dobré posily. Víme, jak to s prognózami občas chodí, ale já jim budu strašně fandit, aby jim to v sezoně lepilo. Snad se dočkáme zase nějakého velkého úspěchu, po kterém všichni hodně toužíme. Věřím, že od začátku se jim bude dařit co nejlépe a zažijí hodně vítězných zápasů.